Ten, koho se bojíš

Psychologický profil Mikaela zůstal pro mě po celý film záhadou, a trouchám si říct, že v něm neměli jasno ani Levring s Thomsenem. A podle toho to pak celé vypadá. Jakýs takýs niterný vývoj hlavní postavy si divák spíše domýšlí na základě námětu. Nedá se říci, že by herecké podání, scénář a režie byly v nějaké významné korelaci, spíše jen paralelně odsýpají. Thomsenovy netečné grimasy se za celý děj nezmění, divák je tak spolu s ním odkázán na vnitřní monology a scenérie, které naznačují onen proklamovaný (anebo tušený) vnitřní přerod. Motivy konkrétních činů, stejně jako Mikaelova dřívější povaha, intenzita prožívání a úroveň rodinných vztahů... oč méně zůstaly tyto skutečnosti zřetelné, o to nesrozumitelnější zůstává celý snímek co do psychologie a dramatu. Nízká tvůrčí investice v tomto projektu znamená proto i slabší úrodu. 65% (19.04.2011)

Psycho jako kráva. To se snad ani jinak říct nedá. Dlouho jsem přemýšlel, jestli dát čtyři, ale nakonec to jistí poctivá pěti hvězda, protože ty následky, které ve Vás tenhle film vyvolá, si nenecháte jen na pár minut nebo hodin po skončení filmu. Já nad ním třeba přemýšlím doteď, pár dnů po skončení projekce. Šílený, jakou sílu má obyčejné slovo na psychiku každého z nás. Ulrich Thomsen tu svojí postavu zahrál fakt poctivě. Divnej on byl už od začátku. Takovej tiší, ale víceméně hodnej chlap. Pak se ale rozjede totální psychologickej teror, u kterého Vám nebude dobře. Ke konci Vás zastihne jeden šok a na konci pak i druhej. Závěrečné zakončení na hlavním nádraží v Praze pak našinec přijme s radostí, protože nic jiného mu v ten moment ani nezbyde. Žijeme skutečně životy, které chceme žít nebo jsme zamčeni v bublině, které nás obalila přijímáním různých skutečností, které se kolem našeho života naskytly, a které radši přijmeme než, abychom se jimi konfrontovali? (05.10.2014)

Další rande s Ledovou královnou. Tentokrát dostála svému nicku a zavítali jsme do severských končin. A ne jen díky tomu, občas přešel mráz po zádech. Je nutné říci, že filmu není co vytknout. Herci jsou výborní a především hlavní hybatel příběhu je dokonalý. Ten ničím nepřekvapí, ale ono čekání na "kdy" a "co" se stane, je stejně tíživé, jako když se to už děje. Bohužel a nebo možná naštěstí, se tvůrci nepouštějí do extrémů. Vždy přibrzdí a zařadí zpátečku. Jenže jak už to tak na ledě bývá, ještě chvíli to klouže. A tady vlastně vzniká můj problém. Tyhle filmy ve mě nechají nějaký ten škrábanec ještě několik dní. A jak vždy říkám: na filmy se dívám kvůli emocím. Tady jich bylo hodně, jenže sakra tíživých. Je na čase si přiznat, že jsem srábek. 69 procent za kvalitní, ale mrazivý snímek.  (Otázka zní, jestli nebude lepší ten strach spíš začít překonávat :-) ) (25.06.2021)

Hodně mrazivý film. Mám ještě husí kůži, celou druhou polovinu filmu už jsem se jenom bála, co kde Mikael ještě vyvede. Výborná atmosféra i hlavní herecký výkon, překvapivý vývoj děje. Nejhorší na tom je, že si člověk čím dál tím více uvědomuje, kolik nebezpečných psychopatů se v naší společnosti úplně volně pohybuje. A nejméně průhlední jsou ti s vysokou inteligencí, u kterých dlouho nikdo nic divného nepozoruje ( nebo nikdy ) a klidně si chodí kolem nás. Svět je bláznivý a na to asi všichni časem dojedeme. (01.03.2015)

Tenhle severský film nestojí za pozornost jenom "díky" podílu českých členů štábu a českých vlaků v závěru, ale protože jde o zdařilé psychologické drama, resp. civilně pojatý komiksový film na dánský způsob. Celou dobu se pracuje s tím, že se jedná o hulkovskou variaci, kdy titulní postava nedokáže kontrolovat své emoce, protože se dobrovolně vystavila lékařskému experimentu. Mírně předvídatelná pointa ale předchozí postaví na hlavu a ve spojitosti s ní zamrzí, že když šlo celou dobu o psychologické drama schizoidního jedince "postiženého" svazujícími společenskými konvencemi, nepřekročí se žánrová pravidla a divák se nerozruší, musí mu být nabídnut alespoň částečně šťastný konec. V závěru jsem tak neměl pocit, že by se mezi námi mohl pohybovat podobný psychopat a že společnost může plodit takové zrůdy, ale že jde o formálně precizně zvládnutý snímek s nápaditými přechody mezi fikčními zdroji hudby i její významotvorností a chytře dávkovanými informacemi. Pokud by ale aspoň takhle dopadla česká PO UTA, byl bych rád. (05.03.2010)