Réžia:
Alain MonneKamera:
Antoine RochHudba:
Florencia Di ConcilioHrajú:
Sophie Marceau, Christopher Lambert, Margarita Rosa de Francisco, Rodolfo De Souza, Linnett Hernandez Valdes, Salvatore BasileObsahy(1)
Krásná Muriel (Sophie Marceau) nenašla nikoho, kdo by se o ni postaral. Bývala volná jako pták, po vážné autonehodě ale ochrnula a stala se vězněm svého vlastního těla. Leo (Christopher Lambert) neměl kam jít. Alkohol zničil poslední střípky jeho boxerské kariéry a zvláštní náhoda ho přivedla právě ke dveřím Muriel. Stal se její chůvou, kuchařkou, hospodyní, přítelem a pokusil se v ní probudit touhu znovu naplno žít… (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (59)
Christopher Lambert mě bavil jedinkrát, a to sice v Tarzanovi, jenže to mi bylo deset let :-) Tady mi, řekl bych, skoro až vadil. Naštěstí to zachraňuje výborná Sophie Marceau. Film s úsporným hereckým obsazením a nenáročnou výpravou je plný cynického špičkování, o to víc pak vyzní scény nabité pozitivníma emocema, včetně té brilantní závěrečné. Přes to všechno, zoufalá bezmoc ochrnutého člověka je tady znázorněna syrověji než v o něco mladších Nedotknutelných. Proto taky asi Nedotknutelní naladili víc na humornou notu a jsou o fous lepší. ()
One in a million... Netvrdím, že nemôže viacerým tvorcom napadnúť ten istý nápad, ale z tých cca piatich bolo toto asi najslabšie. Ale ok, prostredie pekné, moc preromantizované, ale Lambertova postava (nie Lambert ako taký.) bola celkom v pohode napísaná. A Marceau aká je pekná, tak by som ju bil! ()
Život nikdy nekončí je film, který jsem potřeboval nejen já, ale který by měl vidět každý, kdo o svém životě alespoň na chviličku někdy pochybuje, a že je to prakticky každý. Vypráví totiž neskutečně dojemný příběh, který se mně osobně hrozně zalíbil. Sophie Marceau je nádherná herečka a mě mrzí, že jsem si jí všiml až v tomto filmu a Christopher Lambert je pro mě herec, kterého jsem od mládí měl zažitého jako dobrého herce, ale hrozně dlouho jsem ho v ničem neviděl. Podtrženo a sečteno. Tenhle film vyhrál dobu, kdy jsem zrovna takový film potřeboval vidět a já si ho opravdu neskutečně užil. Takové pozitivno se totiž v životních dramatech nevidí často. A popravdě. Co jiného člověkovi udělá větší radost, než ty maličkosti, pro které žijeme, a pro kterého v tu chvíli znamenají daleko více, než si vůbec nedokážeme představit. Samozřejmě vše v roli náhod a osudových setkání. ()
Uvědomění si života. Někdo musí narazit do stromu, někdo ztroskotat na pustém ostrově a živit se pár měsíců kobylkami a medem divokých včel a ti nejnatvrdlejší musí onemocnět. Pokud možno nevyléčitelně. A to říkám bez cynismu. Je to paradox, že si začneme vážit toho, co vytrhneme hlavovému lvu z tlamy, svobodu oceníme, když konečně probouráme plot a život, co se hodně zkomplikuje, má najednou smysl žít. Někdy. A pokud je tu někdo, kdo nás k tomu poznání dovede. A dobrá zpráva jako odměna pro ty, co dočetli až sem: tenhle film není patetický. Ani kýčovitý. Tedy Skoro. ()
Postavy sú iba letmo načrtnuté, zvraty nedávajú zmysel, mnohé scény WTF (to čo malo znamenať, že Lambertova zverenkyňa prišla ženám povedať, že Lambert sa najbližšie dni neukáže TAKÝM spôsobom?!) a množstvo scén je uťatých práve keď sa začali rozbiehať. Ako keby bezradný režisér nakrútil štvorhodinový film a zlí producenti ho prinútili zostrihať ho na 90 minút. Takže tu máme spevavého maséra, ktorý sa objaví v dvoch scénach a potom bez stopy mizne, hoci evidentne patrí do okruhu najbližších pacientky. A je toho oveľa viac (v jednej scéne je Lambert totálne ožratý, sedí v noci pred kopou odpadu, položí pred ňu nedopitú fľašu a zrazu sa z masy odpadkov vynorí ruka, fľašu vezme, malý otvor, ktorým prestrčila ruku za sebou zakryje vrecom a Lambert sa tvári, ako keby sa mu to v minulosti už 50x stalo). Je to veľmi čudný film, ktorého najvýraznejším plusom je umiernený výkon najlepšieho Tarzana v histórii filmu. ()
Galéria (10)
Fotka © Rézo Films
Reklama