Život nikdy nekončí

Na jedné straně nehoda, ochrnutí, zahořklost a v konečném důsledku zloba. Na druhé nevyrovnání se s minulostí a alkohol. A do třetice snad nenaplněná láska k osobě stejného pohlaví. Shrnuto, podtrženo, ...krásný a "lacině" nepodmaňující příběh dvou (chcete-li tří) životních ztroskotanců s koncem, jaký snad nikdo neodmítne. (02.07.2013)

Smekám před těmi, kteří takovou práci vykonávají a dokáží jí dělat srdcem. Stále si ale myslím, že by tuto práci neměl vykonávat muž. Má totiž svá specifika. Ale zvládnout se to dá. Pár měsíců jsem chodila vypomáhat s paní, která měla Alzheimerovu chorobu. Pořád jsem se k ní chovala jako k člověku, k živé bytosti, která měla všechny potřeby jako kterýkoliv jiný člověk, jen měla tohle vážné omezení. Nehoda je sice trochu jiný případ, ale jinak je to to samé. Škoda, že Christpher Lambert měl permanentně nainstalovaný výraz vycpaného vlka. Chápu, že hrál alkáče, ale ten výraz mohl trochu změnit. Vždyť tu několikrát ukázal, že usmívat se umí. Jedna ztrápená duše našla druhou. Opravdu je tu plno citu, emocí a hlavně skutečné lidskosti. Občas lidi rádi zapomínají, že jsou lidmi a ne dobře namazanými stroji. Hezky jsou tu ukázány i obyčejné maličkosti, které člověku dokážou udělat radost. (05.12.2017)

Christopher Lambert mě bavil jedinkrát, a to sice v Tarzanovi, jenže to mi bylo deset let :-) Tady mi, řekl bych, skoro až vadil. Naštěstí to zachraňuje výborná Sophie Marceau. Film s úsporným hereckým obsazením a nenáročnou výpravou je plný cynického špičkování, o to víc pak vyzní scény nabité pozitivníma emocema, včetně té brilantní závěrečné. Přes to všechno, zoufalá bezmoc ochrnutého člověka je tady znázorněna syrověji než v o něco mladších Nedotknutelných. Proto taky asi Nedotknutelní naladili víc na humornou notu a jsou o fous lepší. (08.09.2017)

„Řekl vám o ní Rodrigez? Vysvětlil vám, v čem práce spočívá?“ - „Ne, prý mi to řeknete vy.“ - „Vlastně vám to vysvětlí ona. Umí to skvěle…“ Jakože po takhle brutálně upřímném proslovu potencionální zaměstnavatelky by leckdo utekl, nikoli však Léo…Muriel je sice ironická, vztahovačná a panovačná, ale to proto, že trpí, neb se z nezávislé ženy stala v mžiku přesným opakem. Najednou jí těch radostí a požitků moc nezbývá, musí vzít za vděk i drobnostmi jako je ranní vánek ovívající její tvář, hluk racků či vůni muře. Péče o ni je tak komplikovaná pro obě strany. Od přistavování knížky, přes vaření jídla, krmení, čištění zubů až po…vyprazdňování (tak nepříjemně intimní, ponižující, ale přitom nutné a samozřejmé. Ale ten zvuk „klepání“ mi vadí ještě teď). Každopádně, to pomalé, postupné navazování důvěry (velmi křehké a snadno zranitelné) mě moc bavilo. A jakkoliv jsou jisté věci trochu zjednodušené, byla to moc hezká romance, niterná, plná bolesti ale i naděje. Otevřený, náhlý konec mě lehce zarazil, ale vlastně proč ne. Solidní 4*. (03.10.2021)

Chvíli jsem přemýšlel, zda je pro film plus nebo minus, když obě hlavní postavy hrajou manželé, jako v tomto případě, ale k ničemu jsem nedospěl. Vím to sice není přímo o filmu, leč právě tohle byly moje první myšlenky na začátku tohohle filmu. Musím říct, že se mě film velmi líbil, jak postupně praskaly ledy na duši Sophie bylo fakt krásný, věčná škoda že Christopher není dobrý herec jeho emoční výrazivo a pohledy jsou totiž v naprosto odlišných filmech zcela stejné a je jedno zda se jedná o Higlandera, Siciliána nebo Život nekončí, prostě on svoje postavy a že sou kolikrát, jako třeba tady výborně napsaný vůbec neprožívá. Mě to přijde jako kdyby ani nevnímal, že už někdo zařval "klapka jedeme" . Ono je to svým způsobem umění tvářit se už dvacet let v každým filmu jak slunečnice co právě zpozorovala kosu, ale těm filmům to bohužel ubližuje, zejména pokud jsou postaveny jako v tomto případě na emocích. Sophie hraje fantasticky a když jí divák vidí plakat má chut plakat s ní, když jí člověk vidí se poprvé usmát, má chuť se smát a když divák cití že Sophie je zase šťastná, začne být šťastný taky. Krom Sophie musím ještě pochválit kameru, pár hodin po skončení už nepamatuju jestli jsem sem snímek viděl s titulky nebo dáblej, ale na tu obrazovou kompozici, zejména při poslední scéně ještě dlouho nezapomenu. Nádherný film, plný citu, emoční intimity a tradičně překrásné Sophie. (04.09.2011)