Strážci - Watchmen: Příběhy Černé lodě

Silné, díky rodinným hodnotám možná až trochu lacinně-vděčné téma, ale atmosféra je těžká a hutná od prvních sekund. Temnota tímto vedlejším projektem prostupuje znatelně, ale přesto si myslím, že brutalita místy hraničí až se samoúčelností, navíc mě osobně nějak rozmrzela nulová spojitost s filmovými Strážci, ale to už je jen vina nevhodných osobních očekávání... 7/10 (17.03.2010)

Watchmeni v malém. Film jsem viděl na dvakrát (po desetiminutovkách, poprvé se mi z něj začala točit hlava a šel jsem spát) za okolností kdy jsem se cítil podobně jako kapitán. Po prohraném boji, rozlícený, na pokraji nervového zhroucení, plný velmi expresivních pocitů a sám. Všechny dialogy a monology jsou napsané výborným poetickým jazykem, myšlenka příběhu je výtečná a ten kapitánův vor mi bude ještě dlouho ležet v hlavě. (10.09.2009)

Tradice českého animovaného filmu vychází z hravé poetiky, jakou k nám vnesl Trnka s Týrlovou na jedné a Karel Zeman na druhé straně. Hororové experimenty byly řídké a nasměrované spíš do baladické zádumčivé polohy. Příběhy Černé lodě na to jdou úplně jinak, jsou až extrémně expresivní, plné zloby, nenávisti, krve a temnoty. Jsou o lidském zoufalství muže, kterému vyvraždili všechny přátele a blízké a na cestě na pomstou ho provází jen mrtví společníci a vlastní myšlenky, které se v touze po pomstě vymkly zdravému rozumu. Beru to jako samostatný filmík, který si nespojuji s komiksem. I tak je navýsost zajímavý, i když také morbidní. Celkový dojem: 80 %. (15.01.2013)

Nejsem žádný komiksový fanda, tohle jde mimo mě, takže vlastně nevím, jakou tohle má spojitost s Watchmen a v jaké podobě je to v nich ukotveno. Takže hodnotím čistě a jen tohle jako animovaný horrorový kraťas. Horrorový, to je to důležité slovo. Skvělé provedení. Řádně krvavé, temné, mrazivé a napínavé. Kvalitní atmosféra. (31.01.2013)

Animované Černé Lodi nejde upřít sílu horrorového příběhu jakoby napsaného za časů E. A. Poea - tu ovšem měla i předloha, kterou byli prokládáni "románoví" Watchmeni. Ony vlastně vůbec všechny novátorské kroky, které tvůrci pohyblivé verze při vytváření svého dítka podnikli, připadají mým očím v nejlepším případě jako úkroky stranou. Obzvlášť markantní je to u odkazů na Rorschacha a jeho masku, a následně u ostatních menších změn příběhu, které díky jeho krátkosti vypadají větší než jsou. Bohužel mi hlas ani jiné atributy pana Butlera neježí chlupy (anžto je pro mě stále jen dalším přeceňovaným chlapíkem, který se líbí producentům) ani ve mně neburcují nějaké emoce, takže nový rozměr zážitku ze známého díla mi tentokrát přesun mezi médii nepřinesl. To může být jen můj osobní problém, zvlášť když oceňuji atmosférickou hudbu a skandování pirátských duší. Jenže pokud vás comics sevře svojí ďábelskou silou, kdy tak jako čtenář u trafiky nemůžete dospat dne, kdy má přijít další pokračování, a filmem se narozdíl od důvěrně známé šílené jízdy na žralokovi prokoukáte v podstatě bez zaujetí, a žádné emoce se nedostaví ani v závěru, který někteří géniové mezi námi označují jako předvídatelný, a který vás na papíře nepěkně zaskočil, zůstane vám k hodnocení jen necelou půlhodinu trvající mladší bratr jednoho z dílů Animatrixu, který je zajímavý jen svým soustředěním na explicitní brutalitu... A dobrému řemeslu bez čehokoliv dalšího navíc se zkrátka obvykle nedává víc než 70%, zvlášť když Příběhy Černé Lodě jako samostatné dílko nemají ve světě animáků šanci vklínit se mezi nejvyšší ligu. Je to příjemný bonus k velkým Watchmenům, ale ne k těm filmovým, protože do nich by se nehodil. A o výsledku souboje statických snímků z papírových stránek a pohyblivých obrázků téhož už jsem mluvil. Takže končíme na šedesátce a už se myslím nikdy nepotkáme. (23.01.2011)