Manželstvo po taliansky

Tak tohle je pravá Itálie. Spousta křiku, zuřivá gestikulace, hysterické scény, záchvaty vzteku, urážky, vyhrožování, pláč, třískání nádobím, rozbíjení nábytku a tak všelijak podobně. A Domenico je pravý Ital. Zazobaný, arogantní děvkař, který neumí udržet slovo ani liru a pod vzhledem Rhetta Butlera skrývá pravou identitu pohodlného, sobeckého sraba a přesvědčení, že je pánem tvorstva. Což se ukáže být mylným, protože pánem rázné prostitutky a filuty Filumeny rozhodně není, jakkoli mu ona celé roky slouží (ve dne v domácnosti, v noci v posteli) a rodí mu děti, a marně usiluje o kariérní postup – manželství. Což se jí po 22 letech konečně povede. Lstí, pochopitelně, donchuan Domenico totiž ani za tu dobu špetky charakteru nenabyl… Sice jsem se párkrát zasmála, ale z mého pohledu je italské manželství spíš drama než komedie. Asi že holt nejsem chlap. (30.12.2015)

"Kdo nemá srdce, nemůže dostat infarkt." Manželství je souboj muže a ženy, ve kterým mají na začátku oba přibližně stejný šance na vítězství, ale vždycky vyhraje žena. Třeba taková Filomena. Prostitutka se třemi nepřiznanými potomky. Jakou má taková holka šanci proti bohatýmu plnokrevníkovi Domenicovi? Tomu přece stačí zamrouskat knírem a Země se přestane otáčet. Jenže od chvíle, kdy Filomena rajcovně vystoupila z autobusu oknem, bylo jasný, že tohle nebude mít Domenico lehký. Já jsem se u toho tedy nijak zvlášť nepobavil, ale to neznamená, že by to nebylo skvělý. A taky mě zasáhla představa, jak asi dnes trpí alfasamec Edward Lewis pod dominantní nadvládou svý Pretty Vivian. (24.11.2021)

Přiznám se, že francouzskou a italskou kinematografii až na vyjímky nemusím a asi proto jsem tento film dosud neviděla. Tento víkend mi ale padl do oka a do žehlení a docela mě vzal. Musela jsem všeho nechat a soustředěně koukat. Je to originálně napsané a vůbec si nevybavím, kdy bych viděla "milostný" příběh dvou lidí takto pro mě nepředvídatelně napsaný. Příjemná změna oproti těm na chlup stejným limonádám, co se dnes vaří. Zde sice vidíme happy end, ale to takový decentní a vlastně ne úplně sladký, pro mě s otazníkem. Ten fór s dětmi je geniální!!!! A Loren s Mastroianním válí. Ta láska, sobectví, nenávist, to je tak skvěle zahrané a uvěřitelné. Paráda, brzy si to zopakuji. (04.12.2017)

Za ukřičeným zevnějškem této komedie si není možné nevšimnout působivé historické zkratky, která na obligátním skvělém páru Lorenová-Mastroianni postihuje nemravnou mravnost úzkoprsého katolického šosáctví. Vtipná a krásná , avšak nevzdělaná partnerka je používána nejen jako sexuální nástroj, ale i jako výkonná pracovní síla - podle potřeby - pro kuchyň a firmu. Toto latentní fešácké otroctví snáší do zralých let přicházející krasavice až do doby, kdy dospívají její - ale i jeho - synové. V lehké ženě procitá plamenná matka, která hledá stůjcostoj důstojnou existenci pro "společné" syny. V mezní chvíli konečně procitne i doposud slepotou stižený muž a alespoň zčásti vykoná to, čím již dávno byl zavázán nejen své neprovdané ženě, ale i dětem, ktreré s ní má. Roztříštěná rodina se stává sourodým celkem, pouliční ženština se mění v "zavedenou" a respektovanou paní domu. A tím vším je vzkříšen jejich jijiž dohasínající cit. Italská PRETTY WOMAN symbolizuje ve výstižné zkratce bolestnou cestu italského ženství. Lorenová, jeho nepochybný symbol té doby, ho spolu se Sicou a Mastroiannim přivádí k dosažitelnému naplnění. Opravdová komedie plynule přechází od vážného k směšnému nebo alespoň úsměvnému. MANŽELSTVÍ PO ITALSKU zakotvuje tuto skutečnost umělecky nezpochybnitelným a i dnes přístupným způsobem, v němž humor zůstává humorem, smích smíchem a vážné vážným. (23.09.2007)

Edit 2017: Skvělá a záslužná práce televize Prima, která film konečně odvysílala v původním dabingu Studia pro úpravu zahraničních filmů! Původní koment 2014: Sympatická postava - MM. Zato Sophia tu vypadá jako padesátiletá. V době natáčení jí bylo zhruba třicet, ale je tak divně namalovaná, že vypadá mnohem starší, a to za všech situací, když hraje mladičkou, i když jí má být čtyřicet. Ve filmu skoro o nic nejde, retrospektiva unavuje. Dokoukáno napotřetí, a i tentokrát jsem usnul. Viděno bohužel až v druhém dabingu. Ani v původním dabingu s Václavem Voskou a Jaroslavou Adamovou to není kdovíjaká zábava, díky srovnání obou verzí ale dovedu zodpovědně prohlásit, že dřív si s výběrem herců a dialogy dávali jinačí práci. (15.11.2014)