Bang Bang Club

Mám chuť si prečítať knihu, lebo toto je stále len Hollywood, tradične po povrchu plávajúci a navyše low-costový. Idealizovanie fotografov do polohy rockových hviezd je v silnom rozpore s tým čo ukázal pred kamerami James Nachtwey a jeho War Photographer. Každopádne palce hore za témy ktoré otvára (morálka), obdobie na ktoré spomína a škoda, že Carter nedostal trochu viac priestoru. Zaokrúhlujem hore, lebo Nikon :) 70% (28.01.2012)

Bang Bang Club vidím především jako promarněnou šanci natočit opravdu dobrý film. Osudy Kevina Cartera a spol. jsou díky jejich práci nabité fakt dramatickými událostmi. Netradiční pohled do pracovního procesu reportážních fotografů jejich ražení stojí za pozornost. Obsahově tedy film co nabídnout má a díky ději postaveném na skutečných událostech jej lze hodnotit jako zajímavý. Ale naneštěstí psůobí i přes velmi dobrou kameru tak nějak sterilně a neosobně. Snad je to televizně nezajímavou režií, snad hodně slabými hereckými výkony všech 4 hlavních charisma postrádajících představitelů, ale film nezaujme víc než jako pozoruhodný sled událostí. Fotky Cartera, Marinoviche a spol. by zasloužily lepší film. (08.11.2012)

Nechcem pouzivat silne slova a viest silne reci, /pri studiu staroveku sa tomu nevyhnem/, ale mne sa to videlo. Poznam uz filmy o vojnovych fotografoch - Salvador od Olivera Kamen a cosi mi vravi aj Triage 2009 od Tanovica tusim. Krajcir Kitch je sympatak a podla mna aj vyborny herec, Ryan Phillipp je u mna doteraz tazko zaraditelny, myslim ze ani nevie hrat. Kazdopadne film namakany, 90 % (22.06.2019)

Působivý snímek vyprávějící pravdivý příběh skupinky válečných fotografů, kteří nejsou z těch nejopatrnějších. Kolem sviští kulky, ulice jsou posety mrtvými těli a přesto se uprostřed davu domorodců s mačetamy krčí střízlík s prstem na spoušti (fotoaparátu), aby podal reálně krutý obraz války, která je navíc mimo věškerý zájem civilizovaného světa. Což dokazuje i to, že události v JAR, zde dokumentované mi byli absolutně něčím novým. Bez příběhu, bez příkras jen snaha o co možná nejreálnější obraz lidské "dark side". (01.06.2012)

Když se ve filmu sejdou hyeny a opice, nikdy pořádně nevím, komu fandit. Velmi si totiž vážím mrchožroutských paparazziů, co trpělive krouží kolem supa, který trpělivě čeká, až se mu dodělá večeře! Jsou to totiž děsní hrdinové, kteří dobře vědí, že kamaráda s průstřelem břicha je nutné nejprve dobře nasvítit, pořádně ofotit a teprve potom začít s resuscitací. Jednou přece ten pravý masakr cvaknout musí, aby si pak mohli pulírovat Pulitzera a Enšpíglovi s Malarkeyem přistál ráno na zápraží Blesk i s obrázky! Rovněž si nesmírně vážím kulturních, vzdělaných a pracovitých lidí, co jsou schopni udělat z malebného, prosperujícího státu Súdán dřív, než byste řekli liný negr. Docela nedávno jsem byl v Jaru, a tím nemyslím, že jsem jako myl nádobí, nýbrž jsem vezl Radovanovi nějaké to teplé spodní prádlo, a noční procházky romantickými zákoutími Johanesburgu jsou přesně tím pravým pro nešťastné milence, kterým v lékárně neprodali strychnin. A ke vší té glorifikaci těch, co si to právem zaslouží, je to jako bonus i pěkná nuda! (12.04.2012)