Dokonalé štěstí

Mne sa to páčilo nenormálne ! Príbeh krásnej duševnej čistoty , na ktorú vrhá tieň náboženstvom poškvrnená, špinavá, temná a tupá myseľ . Náboženstvo je strašný prehrešok voči prírode ! Všetkých tých buranov by som nechal pokapať od hladu, polial benzínom a zapálil ! Je to drsný film o dedinských vydlákoch a tupcoch, ktorím vôbec nič nehovorí zákon a zákon prírody už vonkoncom , a preto im nezostáva nič iné, len trčať v slnkom vyprahnutej diere, kde sa i muchy otáčajú a odriekať tie svoje pseudohalucinačné modlitby . No, toto je len komentár k tomu, čo ma neskutočne vytáčalo, ale i napriek tomu sa mi to veľmi páčilo. No a ešte jedna vecička mi vrtala hlavou celým filmom; prečo Turci furt nosia také otrasné svetre a sáčka zo 60ych rokoch... (18.03.2010)

Absurdní a zaostalý turecký venkov, kde muži zaujímají svrchované postavení nad ženami, už mluví samo za sebe. Možná je to úvaha nepatřičná, ale přínosem filmu je, že vznikl v turecké koprodukci, i když třeba ani tomu muslimští lidé neuvěří zcela. Na druhé straně, aby bylo hned od počátku jasno, tak příběh plný ponížení a utrpení s trochou romantiky je natočen podle románu, ale není naprosto žádných pochyb o tom, že co do faktů má reálnou pravdivost v tom, že podobné věci se v muslimských zemích ještě stále dějí. Ať tak či jinak, v kostce řečeno, první dojem z filmu je velmi dobrý, to vše do okamžiku, než na scénu vstoupí dobromyslný profesor Irfan, který posílá děj kamsi do říše pohádek a každý si může vybrat, čemu věří. (25.09.2011)

Hlava odmítá přijmout, co se dnes v končinách nepříliš vzdálených může přihodit. Oběť nejen, že je zcela proti zdravému rozumu vnímána jako zločinec, dokonce dochází k jejímu vyhnání mimo jediný dosud poznaný svět. Zlomová scéna pod dálnicí značí, kde se octla – mezi životem a smrtí. Útočiště ji příznačně nabídne moře, které „patří všem“. Proto na něm mohou koexistovat tradice, moderní a konzervativně-militantní smýšlení. Tři tváře současného Turecka. Citlivé otázky, jež jejich střet vyvolává, byly nejspíš hlavním důvodem, proč Abdullah Oguz sáhnul po románu Zülfü Livaneliho (který se živí také jako režisér a hudební skladatel). Příliš prostý a předvídatelný příběh přenáší úchvatná kamera kamsi mimo veškerý prostor i čas, do posmutněle krásného bodu, který muže být výchozím, ale stejně tak konečným. Hlavní hrdinkou sice je dívka, věrohodně nevinná, třebaže téměř třicetiletá Özgü Namal, ale – vyjma odmítnutí sebevraždy – pouze coby pasivní oběť mužů, kteří, jak tomu u tureckých filmů bývá, ději dominují. Apendix: Murat Han by časem mohl vystřídat Erdogana Atalaye v Kobře 11, což není míněno jako kompliment. 75% (31.08.2009)

Prvá polovica dosť strnulá a nevýrazná, potom sa to konečne rozbehlo, aj keď na moje prekvapenie s viacerými prvkami klišé, na ktoré som veru v tureckej kinematografii neni vôbec zvyknutý. Na tomto filme mi však dosť vadilo to, že počas celého príbehu nedošlo k takmer žiadnemu poriadnemu zlomu a ani dramatizácii - tá skôr dominovala začiatku a koncu, ale ten stred zostal taký akýsi nevýrazný. Čo je podľa mňa celkom škoda, lebo už beztak film pôsobil zaujímavo, a keby sa zápletka nejako rozvíjala aj v strednej časti filmu, mohlo to byť ešte lepšie. Takže trochu sklamanie, ale aj tak uznávam, že celkom zaujímavý film, lenže s neprimerane slabou dramatizáciou. Film získal poriadny nádych až vtedy, keď Meryem konečne zakričala to jej povestné Prečo ma nikto nepočúva? Som snáď mŕtva? (14.06.2014)

Napriek tomu, že mi tento film pripomína akúsi zmes farebnej gýčovitosti Amélie s prehnanosťou kórejských romantických filmov, mal Mutluluk niečo navyše, kvôli čomu som prilepšila svoje hodnotenie. Film si počas celej doby trvania dokázal udržať vysoký štandard uveriteľnosti postáv, ich konania a tiež pekne zachytáva stret rôznych vnímaní rovnakej kultúry. Táto časť je naozaj zvládnutá výborne. Preto som sa nakoniec rozhodla pre tie 4* - 70%. Videné v rámci Challange tour - 30 dní o svetovou kinematografiou. (13.10.2015)