Nikdy ma neopusť

Smutné. Netradiční zápletka v tradičním provedení. Romanek má režii pevně v rukou a herecké výkony jsou vynikající. Naděje je v NEOPOUŠTĚJ MĚ hybnou silou příběhu, přesto je tak jako ve skutečném životě vždy smetena světem, který nechce pochopit, že lidskost je něco co nejde vytvořit. Ta v nás jednoduše buď není, nebo je. (10.04.2011)

Mám rád tento námet a načrtnutie dystopickej spoločnosti vo filme bolo tiež výborné. Len čo z toho, že jej ďalšie rozvedenie v scenári bolo minimálne hlúpe, ba priam až iritujúce. Prečo by sa mali mladí ľudia plní života len tak zmieriť, že onedlho zomrú? Ako prasce na porážku. A prečo? Preto aby sa pár dedkov mohlo priemerne dožívať sto a viac rokov? To je choré a tak nereálne, až to bolí. To bol ten pokrok v medicíne? Taký pokrok by bol možný aj v realite, ale nikto nad tým ani len nerozmýšľa, veď takého pošahanca by rovno šupli do blázinca, v tom lepšom prípade. Myslím, že Kazuo Ishiguro totálne neodhadol prirodzené chovanie ľudí a prekrútil ho do akejsi smiešnej, nasieracej karikatúry. 50/100 (08.01.2017)

Teda, vůbec jsem netušil o čem to bude, ale podle plakátu, názvu a obsazení jsem čekal nějakou romantiku, kde Garfield popichuje Carey a Keiru a nemůže se mezi nima rozhodnout, až z toho nakonec uteče na molo a Carey ho honí. To jsem pak tedy čuměl jak puk. Ale to tempo je až moc pomalý. Každopádně povedenej a v rámci možností originální a nečekanej kus. (30.04.2012)

Je to dobře zahrané a hezky depresivní, ale po zhlédnutí jsem měl více otázek než je zdrávo… Už v útlém věku, je hlavním hrdinům nalinkován život, který je čeká... čeká je život krátký, protože ho musí obětovat pro dárcovství svých orgánů- a zde to začíná mít první trhlinky, které mě nedají spát. Dárci orgánů vlastní auto, nejsou hlídáni a přes velkou vůli žít je nenapadne od tak hrozivě nalinkované života uprchnout. Bylo sice ukázáno, že v reálném světě neumějí žít a pohybovat se, ale to neberu jako důvod, protože vrozeně lidská touha objevovat neprozkoumané a učit se novým věcem (a hlavně mít pro co žít)… tak během celého filmu nikdo z hlavních postav nepronese větu, že mohou svůj osud změnit… Jak vůbec takový systém funguje? apod… bohužel je zde mnoho hluchých míst a příliš zdlouhavě vyprávěné (což u většiny filmů nevadí) na to, aby člověk stihl u filmu přemýšlet… vypadá to spíš, jako bych viděl nedodělanou beta verzi filmu, kde klíčové pasáže stále chybí, aby divák nebyl zmatený a neměl tolik otázek… chápu vysoká hodnocení, ale po prvním zhlédnutí dávám 2 hvězdičky… v budoucnu tomuto filmu dám ještě šanci... (20.01.2011)

Neplakala jsem, zuřila jsem a čuměla v šoku, i když bez emocí, bez drásání nervů. Přesně ve stylu podání filmu, tzn. bez zájmu, lhostejně, jak když řeka plyne, pomalu, nudně, bez začátku, konce... Odmítám se podepsat pod snůšku pesimismu, deprese, antihumanity, slova dárcovství, mrzačení čistoty dětství, nadějí mládí, těla i ducha, sebevražda. Je mi jedno, jaký rozsah má "velká myšlenka" autora, já to vidím svým nitrem, svým pohledem, který říká všechno špatně. Čus bus. (24.10.2012)