Nikdy ma neopusť

Na začátku filmu jsem byla na čtyřech hvězdách. Na konci jsem se rozhodovala mezi dvěma a třema. Zvítězilo vyšší číslo, protože vizuální forma filmu byla krásná, strhnující, vkradla se mi pod kůži a krásně rozehřála mou mysl. Jenže pak se nad tu nádhernou formu beroucí dech vkradla jiná věc. Příběh. A tu! nastoupila jiná moje emoce. Vztek! Sakra! Jak můžu soucítit s lidmi, kteří sou tak hrozně blbý? Proč vzdychaj nad tím, že musí opustit svou lásku a umřít, když si můžou zabalit báglík a jít na letadlo? Taková nelogičnost! A chci informace! Jak můžou třikrát darovat svý orgány? Čí jsou to děti? Jaká předloha? Jsou vyrobený nebo kde je vzali? Hm hm, hudba Rachel Portman je jako vždy skvostná a Carey Mulligan mě svou jemností, rozvážností a krásnou tváří hodně zaujala. Tatam je ta praštěná Kitty z Pride and Prejudice, ale na víc to prostě nestačí. (08.11.2011)

Never Let Me Go je dost zajímavý film. Kdyby se mě totiž někdo zeptal, o čem že ten film je, tak mu to řeknu, ale neřekl bych mu např. zde mnohokrát zmiňované věci typu "proč jsou smíření se svým osudem a proč nevzdorují". Za částečné vysvětlení zde děkuji kiddo. Proč částečné? SPOILERY! Vemte si scénu ve třídě. Učitelka říká studentům pravdu o tom, kdo jsou a "na co" vlastně jsou a děti jsou klidné. A to mi nikdo nenamluví, že už ve věku kolem deseti let je někdo takhle vyrovnaný a hlavně je schopný přijmout takhle fatální osud. A proto mi tenhle snímek v některých momentech přišel slabší. KONEC SPOILERŮ! Nicméně pro mě Never Let Me Go zůstane především o tom, že jsem si definitivně potvrdil tři věci: a) Stále miluju Keiru a jako herečka roste a roste. b) Carey Mulligan mi potvrdila, že JE příslibem do budoucnosti a určitě se máme na co těšit. Co ta dokáže zahrát pohledem… c) Definitivně jsem se utvrdil v tom, že Andrew Garfield není jen pěkný ksichtík a že výkon v The Social Network nebyl náhodný. Stejně jako u Carey v něm vidím ohromný herecký příslib do budoucna. Takže když budu vzpomínat na tenhle film, vybaví se mi spíše tito tři herci, než ty věci, které jsem uvedl výše. 80 %. (04.02.2011)

Výborný nápad o společnosti, ve které se "pěstují" lidé jen pro účely darování orgánů, který je zabalen do klišovitého milostného trojůhelníku. Dost mě mrzí, že ten nápad zůstal celkem nevyužit a radši bych se dozvěděl, jak celý tento systém a vlastně i svět v této době funguje, než koukal na běžný vztahový film. Naštěstí je aspoň tato linie příběhu výborně napsaná a hlavně dobře zahraná trojicí Mulligan-Garfield-Knightley. Jejich výkony byly opravdu výtečně a některé scény byly díky nim a zprvu nenápadné režii opravdu silně emotivní. Navíc to i celkem rychle uteklo a konec docela potěšil. Takže i přes to, že se jedná "jen" o další milostný trojúhelník, z toho vylezl hodně zajímavý a emotivní film. Ovšem ten nespokojený červíček, který mi bude říkat, že se s celým námětem dalo naložit daleko lépe, ve mně bude hlodat asi ještě dlouho.70% (22.02.2011)

Režisér Romanek natočil rádoby sladkobolný sci-fi románek. Bohužel u mne to nějak nezafungovalo. Zásadní věci nedovysvětleny, kde se tyto děti braly, co uměl v roce 1964 ten náramek, proč se nikdo nepokoušel vzepřít, jak mohli mít tito otroci takovou svobodu, sami např. měli k dispozici auto...Možná bych to tolerovala někdy v budoucnu, ale to zasazení do minulosti bylo vysloveně nešťastné..Ani výběr hlavních představitelů mi nesedl, holky, ač ve skutečnosti o 2 roky mladší než jejich partner, se mi zdály proti němu nějak moc dospělé, z Keiry je bohužel čím dál větší "prkno", jak vzhledem, tak hereckým projevem (ať mi všichni její fandové odpustí...). (27.01.2011)

Představte si alternativní historii - svět bez rakoviny plic, AIDS, roztroušené sklérózy. Ideální že? Podobným tématem se zabývá samotný film, i když to tak na první pohled nevypadá. Možná že ideální svět, film Never Let Me Go však staví diváka před otázku - za každou cenu? Film je hodně pomalý a dopodrobna rozebírá a studuje jednotlivé postavy příběhu, jejich jednání, lásku, zradu, nenávist... Vše vykresluje s velkým důrazem na detail a svou melancholickou atmosféru se mu daří přenášet i do okolí diváka. Herecké obsazení nemohlo být přesnější, jestli jsem doposud nebral Andyho Garfielda vážně, rok 2010 to jistojistě změnil. Ke konci dění zpomaluje a začíná stagnovat, což krásně koresponduje se stavem tří hlavních hrdinů. Téměř závěrečná scéna "Musím si vystoupit" patřila k tomu nejintenzivnějšímu, co jsem v poslední době viděl. PS: Keira Knightley má fóbii z filmů, odehrávajících se v současnosti? (09.01.2011)