Nikdy ma neopusť

"Žádné odklady nejsou a nikdy nebyly. Neměli jsme galerii, abychom nahlíželi do Vašich duší. Měli jsme galerii, abychom zjistili jestli vůbec nějakou duši máte." Nenávidím Hailsham ! Ale mám ráda hlavní trojku Carrey, Keiru, Andrewa a v neposlední řadě Charlotte i když tahle její role byla hodně nevděčná. Ještě teď mám svíravý pocit smutku a beznaděje. Že by to bylo vážně sci-fi? Kniha je kniha, jinak by je možná nechal Alex utéct, ale to by byl závěr možná ještě zoufalejší, těžko říct. Ale vidět malou Kathy s dárkem od Tommyho v podobě kazetového pásku s romantickou písničkou a s polštářkem, který při poslechu objímala, byl alespoň jeden z těch příjemně kouzelných momentů. (16.01.2015)

[IFF, Bratislava 2010] Domnievam sa, že nezámerne rozdielne sformulovanie postupného a neodvratného usmrcovania "účelových stvorení"-darcov, ktoré do bodky nešpecifikuje reťazec fungovania takýchto aktivít nie je načisto k zahodeniu => je tématicky funkčné a nevypočítavo filantropické. Mark Romanek vsádza na istotu, čo sa týka panoramatického pojatia lemuje svoju intímnu romancu príslovečnými postojmi, na základe ktorých reliéfne nakladá jak s elyzejskými notami od Rachel Portman, tak s ohnivou zviazanosťou a žiaľnou predurčenosťou zamilovaného páru. Príjem emocionality je teda zaručený (mal som občas na mále), ale (po menšom zrekapitulovaní) mi schádza väčšie prepracovanie vzťahu Kathy/Tommy a taká ta dlhodobejšia reflexia, ktorá je prechovávaná v mnohých ázijských pokladoch. Takže vytrženie z tohto senzitívnejšieho/komornejšieho "Ostrova" , ktoré vo mne kulminovalo hneď po projekcií už pozvoľne vyprcháva a renomovaný literát Kazuo Ishiguro si ma najskôr asi získa pri jednej z jeho úctyhodných knižných väzieb. (12.11.2010)

Momentálně nenacházím slov, abych popsal tenhle skvost. To se prostě musí vidět a ten zničující závěr si prožít, ideálně na plátně. Myšlenka, že umění zachycuje nezachytitelné, tedy například lásku nebo duši, a že skrze něj dokážeme rozpoznat pravost svých emocí, není určitě nová, ale takhle přirozeně a účinně vsazená do příběhu nemá obdoby. Všichni umělci v podstatě žádají smrt o odklad, protože v jejich tvorbě přetrvává to, co do ní ze sebe vložili. Naprosto nechápu tvrzení některých lidí tady, že je snímek chladný nebo tlumený, naopak: něco tak hluboce emotivního jsem nezažil ani nepamatuju. Na Febiofestu jsou při tomhle promítání kapesníčky nedostatkové zboží. Triumvirát Mulligan, Garfield a Knightley boduje na plné čáře a minimálně první dva jmenovaní s přehledem potvrzují, že patří mezi absolutní špičku mladé herecké generace. Jednoznačně jeden z filmů roku 2010. (28.03.2011)

Decentní alternativní verze našeho světa, v které etika a morálka šli stranou pro vytvoření člověka bez nemocí. Obraz dokonale prodává všechnu melancholii a herecké výkony, ale mě osobně tu chyběl ten důvod/cit, kterým bych se k postavám dokázal přiblížit a nevnímat je jen jako (neberte to doslova;-)) ovce čekající na porážku. Přesto mě fascinovala ta morální prázdnota světa, nulový nesouhlas "obětí" a nepřítomnost boje o život... Tohle je přeci tak nelidské. Pro hlubší pochopení to vidím na knihu, tím snad film splnil svůj účel. Jako zamyšlení nad lidskostí, osudem, smyslem existence i jejím cílem "pouze" dobré. PS. neplakal jsem. PPS: kdyby v tom hráli herci z Číny nebo KLDR, tak tomu věřím více:) (11.04.2011)

Režisér Romanek natočil rádoby sladkobolný sci-fi románek. Bohužel u mne to nějak nezafungovalo. Zásadní věci nedovysvětleny, kde se tyto děti braly, co uměl v roce 1964 ten náramek, proč se nikdo nepokoušel vzepřít, jak mohli mít tito otroci takovou svobodu, sami např. měli k dispozici auto...Možná bych to tolerovala někdy v budoucnu, ale to zasazení do minulosti bylo vysloveně nešťastné..Ani výběr hlavních představitelů mi nesedl, holky, ač ve skutečnosti o 2 roky mladší než jejich partner, se mi zdály proti němu nějak moc dospělé, z Keiry je bohužel čím dál větší "prkno", jak vzhledem, tak hereckým projevem (ať mi všichni její fandové odpustí...). (27.01.2011)