Nikdy ma neopusť

Komorní retro alternativa k The Island Michaela Baye. Bez monstrózního rozpočtu, cool podhledů a vlakových náprav létajících po dálnici. Never Let Me Go je pomalý, zdánlivě obyčejný romantický film s nekompromisní dávkou syrové reality alternativní verze přítomného světa, kde jsou základní pravidla medicíny a lidského života v některých zásadních směrech postavena úplně jinak. Smutné housle fungují, zadumané pohledy do západů slunce také a vnitřní monology rovněž. Chytrý a uvědomělý film, který se uprostřed sice trochu táhne, ale finálních 20 minut je spolehlivý wrap-up a konfirmace, že na tenhle film se jen tak nezapomene. (02.08.2021)

Vynikající kamera i dobré herecké výkony, ale příběh je špatně uchopen a podán, nemůžu si pomoct. Navíc to celé působí tak odtažitě, jako kdybych sledoval námluvy dvou nanuků v ledničce. Tam, kde nejspíše tvůrci počítali s emocemi diváka, nepřichází nic. Jak časovými skoky, tak počáteční neujasněnou koncepcí nedokázali vtáhnout do příběhu a do duší postav samotných, což je u podobných filmů velmi potřebné. Utahaná a skoro až artistní nuda čiší z každého záběru. Tam, kde jsme měli být šokováni výpovědí, si člověk jen řekne aha, a co dál? Jak to, že po určité době nedělá postavám problém zajít ven za branku? Proč tedy neutekli, nesnažili se něco podniknout, místo trpného popocházení kolem moře na podzim? Proč se nepokusili víc nějak zlegitimovat své právo na život? Všechny tyto otázky se nabízejí, ale nejsou zodpovězeny, nebo jen chabě, a to činí nakonec celou výpověď filmu vykonstruovanou a falešnou. Jak tu někdo píše, když podobný námět použije Michael Bay pro akční sci-fi, dá se to vzít, ale udělat z výmyslu psychologické drama, to chce postavit jinak. A ano, je to neředěná depka, tak pouštět jen ve chvíli solidní protiobrany. (02.02.2013)

Scénář: Alex Garland .. Všední milostný trojúhelník v nevšedních a dosti neetických rovinách. Absurdně komorní verze The Island (a jiných podobných příběhů) bez vzpoury či jakéhokoliv logického odporu anebo rozvedení důvodů, proč jsou všichni tak odevzdaní a jen tiše zamilovaní.. (02.01.2011)

Představte si alternativní historii - svět bez rakoviny plic, AIDS, roztroušené sklérózy. Ideální že? Podobným tématem se zabývá samotný film, i když to tak na první pohled nevypadá. Možná že ideální svět, film Never Let Me Go však staví diváka před otázku - za každou cenu? Film je hodně pomalý a dopodrobna rozebírá a studuje jednotlivé postavy příběhu, jejich jednání, lásku, zradu, nenávist... Vše vykresluje s velkým důrazem na detail a svou melancholickou atmosféru se mu daří přenášet i do okolí diváka. Herecké obsazení nemohlo být přesnější, jestli jsem doposud nebral Andyho Garfielda vážně, rok 2010 to jistojistě změnil. Ke konci dění zpomaluje a začíná stagnovat, což krásně koresponduje se stavem tří hlavních hrdinů. Téměř závěrečná scéna "Musím si vystoupit" patřila k tomu nejintenzivnějšímu, co jsem v poslední době viděl. PS: Keira Knightley má fóbii z filmů, odehrávajících se v současnosti? (09.01.2011)

Předně je mimořádně stupidní takovou věc srovnávat s Ostrovem; tedy s filmem končícím scénami, které snad měly najít své uplatnění až o pár let později, při natáčení Transformers. Tohle je oproti Ostrovu neskutečně citlivej počin, kterej ani zdaleka netáhnou jenom fantastický - a to opravdu fantastický - herecký výkony nejen těch dospělých (velká Kathy!), ale i dětských protagonistů (malá Kathy!), nýbrž se může opřít i o velmi silnej soundtrack a minimum slov - tedy minimum těch prázdných slov. Každej relativně ojedinělej dialog má smysl ... stejně jako celej film, samozřejmě. Že se nestydíte, vy tam pode (nade) mnou ... (20.02.2012)