The Angry Video Game Nerd

Sice je to samý fuck, shit a potoky průjmu, ale to není na škodu, protože tenhle týpek je opravdu vtipný a hry komentuje opravdu zábavně. Dokonce tak zábavně, že to zaujalo i mě, člověka, kterému je herní svět naprosto cizí a hru vidí maximálně tak ve výloze nějakého obchodu (natož nějakou osmdesátkovou). A když jsem se tak koukala například na díly prezentující hry dělané podle slasherových hororů, tak musím uznat, že ten týpek je má asi docela nakoukané a postavy, které z nich převádí do svého světa, se chovají a dokonce i pohybují přesně tak, jak ve filmech. Trocha toho filmového fajnšmekrovství je tu zkrátka znát a je velice příjemným zpěstřením. Jen tak dál, Jamesi Rolfe. (01.08.2011)

James Rolfe je masochista. Většina jím recenzovaných sraček by se měla ihned po vyrobení zakopat šest stop pod zem, ale Rolfe je prostě zastrčí do konzole a hraje. Jeho trudomyslným postřehům nechybí humor a přestože se nadužívání nápaditě vykonstruovaných vulgarismů občas opakuje, budete se u jeho nenávistných recenzí vždy bavit. // P.S. Hledám spoluhráče k Magnavox Odyssey. V krabici nebyl přibalen. (08.02.2011)

Pět hvězd - opravdu? Vážně je tato laická hříčká jednoho fanouška starých video her tak dobrá? Sám jsem k ni přistupoval skepticky, ale po pár dílech již nebylo cesty zpět. Angry Video Game Nerd mě dostal na celé čáře, jeho smysl pro humor možná není univerzální, ale cílovému publiku, které se zajímá o video hry, se naprosto přesně trefuje do vkusu. Nejsou nadávky jako nadávky, James Rofle umí i nekonečné fuckování a řeči o průjmech neuvěřitelně vtipně podat - vsadím se, že bude v jádru inteligentní hoch s vytříbeným smyslem pro ironii... Seriál však není jen o pomlouvání špatných her, skrze ten nenávistný obal lze spatřit nefalšovanou lásku, ke starým hrám, nostalgie je zde cítit na sto honů, a tak každému, kdo na video hrách vyrůstal, tento amatérský skvost vřele doporučuji. 9/10 (10.08.2010)

Po zhlédnutí všech dílů budete rozhodně přeborník na anglické vulgarismy. Pod obalem kurev, průjmů a bůvolých hovnen se však skrývá pravá a nefalšovaná láska k videohrám, kterou může pochopit pouze člověk, který byl na podobných strojích odkojen. Téměř každý díl je nesmírně vtipný a navíc vás neskutečně obohatí o nějaké ty, dnes již, historické informace. Člověk se velmi příjemnou cestou seznámí s kompletní historií toho, co předcházelo novodobým X-Boxům, Playstationům, či Nintendu Wii. Rád jsem si připomněl spousty her, které si pamatuji. I když se seriál samozřejmě motá spíš kolem těch opravdu velmi nepovedených her, které vás pravděpodobně minuly, tak občas dojde i na zmínku nějaké super pecky, která vás bavila nejednu noc. Jediné k čemu bych měl výtku jsou hrané pasáže, kdy Nerda chodí navštěvovat postavičky z her, které právě hraje. Občas je i tohle vtipné. Většinou to ovšem sklouzne do absolutní trapnosti, ze které není úniku. Alespoň to působí jako jakési osvěžení. Jamese obdivuji. Je to prostě borec. Ke zhlédnutí je valná většina dílů dostupná třeba zde. (23.11.2014)

,,Twice the megapower? What’s megapower and how can you have twice as much of it?“ Naštvaný pařan recenzující konzolové klasiky, to je vynikající nápad. Vše samozřejmě stojí a padá na hlavním představiteli. James Rolfe je však okouzlující. Je na něm vidět, s jakou láskou ale hlavně vášní přistupuje k nejstarším hrám. Co si mi na něm ale nejvíce líbí, je styl, jakým recenzuje hry. Pokládá si ty nejprimitivnější a zároveň nejlogičtější otázky, které většinou odhalí nějakou tu programátorskou či propagační chybičku, někdy ale i do očí bijící neschopnost. Jediné, na co se nemohu stále zvyknout je přehršel někdy hodně nechutných a nepříjemných kombinací sprostých slov a urážek, jimiž Rolfe haní vlastně skoro každou hru, co recenzuje. Celkově vzato je to však hodně povedený internetový pořad. (29.11.2013)