Bez mena

LA MARA SALVATRUCHA..... /// ON je součástí rodiny plné bratrů a ONA je ráda, když si pro ni jednoho dne přijede otec. Jejich osudy se protnou, byť cíl jejich cesty je rozdílnej. Opravdu velmi zajímavá směsice žánrů, která vůbec nepůsobí divně. Film o tom, jak to TAM opravdu chodí, jak novodobí potomci Mayů a Aztéků sní o lepším životě. Jejich snem jsou USA nebo alespoň členství v dobrém gangu. Emoce vzbuzuje hlavně Sayra, ale napětí je téměř neustálé, protože čekám, že se NĚCO nevyhnutelnýho stane. Je asi dobře, že se režisér nesnaží vytřískat maximum ze života gangů, a filmem spíš vyvolává ,,jiné“ otázky. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Otec chce zavést pravidlo ,,13 vteřin za lhaní“. 2.) Chystám se odjet z Hondurasu do USA. Vlakem (což je snad jasný, kdo by dneska lítal..). 3.) Chci se stát šéfem party a hledám inspiraci, jak trumfnout Timura. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (24.06.2011)

O specifickou atmosféru filmu se podstatnou měrou postarala i pozoruhodná muzika, která si přinejmenším zaslouží ***** a dále úspěšným spojením obrazů, v nichž dominují pouliční gangy s hodně barvitou škálou záběrů zákoutí a nehostinných míst zdejší mexické krajiny s pachem krve plného násilí a uvěřitelně ztvárněnými prvky sociální bídy těch nejchudších, kteří celý život hledají a poté čekají na svojí šanci kdesi v Americe, což dokresluje tvář současné Latinské Ameriky. Je zde i zajímavé herecké obsazení, kde především zaujmou hlavní postavy Casper a Sayra. Přestože film občas působí jako dokumentaristická stylizace, tak to nemění nic na věci, že film činí ve své žánrové poloze vpravdě dílo nevšední. (09.05.2010)

Zajímavě propojenej útěk uprchlíků z Mexika do Ameriky s tématikou mexických gangů. Jak část s gangy, která je celkem syrově drsná a připomíná podobný filmy z Jižní Ameriky, tak útěk jsou dobře natočený a vlastně na sobě nezávislý, ale díky dvoum postavám, se tyhle dva příběhy propojí, jenomže mi přišlo, že film až moc okatě míří k nevyhnutelnýmu a předvýdatelnýmu konci, kterej nikterak nepřekvapí a spíš trochu zklame. (27.09.2009)

Upřímná kritika života, ke kterému jsme všichni (v duchu Sartrova pojetí) odsouzeni. A svobodných (?) rozhodnutí. Je mi jasné, že v tomhle kontextu mluvit o "svobodě" je na pováženou, nicméně je to na místě. Sin Nombre je vyloženě existenciálním snímkem, který bez jakékoliv omáčky servíruje podívanou na odhalené jedince, kteří musí nést následky svých rozhodnutí, a to dost syrovým způsobem. Casper se přidal ke gangu Mara Salvatrucha. V komunitě, v níž žije, mu členství zajistí ochranu, zázemí, respekt. Vlivem okolností se náhle rozhodne, že všechno změní... Mladá Sayra se vydá se svým otcem na cestu do země snů. Stejně jako Casper se ale rozhodne seskočit z vlaku... a stejně jako on i ona je vyplivnuta do nelítostného boje o přežití a nucena hledat směr. Cary Fukunaga svou výpovědí ze života "za hranicí" (nebo na hranici?) zabodoval na celé čáře. Jeho výplod mi svým motivem připomněl Cidade de Deus, který je sice zpracovaný ze zcela jiných přísad a jiným způsobem, nicméně jeho chuť je stejně hořká. A nezapomenutelná... Víc než na efekty a ozvláštnění narace klade režisér důraz na autenticitu příběhu, prosté zachycení událostí v dokumentárním stylu. A je to právě ta zdánlivá odtažitost a nezaujatost, která dráždí - to "smíření" s tím, že "takhle to prostě je" a tak se na to podívej. Na mě pan Fukunaga rozhodně zapůsobil. (17.10.2009)