Glee

Po několika scénách v úvodu prvního dílu jsem čekal zajímavý seriál s velmi parodickými charaktery, netradičním zpracováním a příjemně ujetým humorem... Nuže, ta třetí složka je pravdivá... Humor v seriálu je opravdu na nejvyšším stupni šílenosti a některé scény, stejně jako některé hlášky mi pomalu zavánějí nesmrtelností.... Ovšem ani to, ani příjemný pocit z obrovského množství talentu, kterým oplývají snad všichni herci, nepředčil moje obrovské rozčarování z nechutné podlézavosti, příšerné poučnosti, ani z toho, že při cca 20 hlavních postavách je z nich 1 a půl sympatických (tou půlkou nemám na mysli vozíčkáře, ale občas opravdu vtipně dementní místní blond roztleskávačku, která sice nevypadá nijak zvlášť krásně, ale i tak spala se všemi kluky i holkami ze školy) a to možná ještě přeháním... Od cca páté epizody jsem si uvědomil, že mě tu pořád něco štve a od cca 15. jsem si uvědomil, že jsem zjevně moc starý na to, abych pořád dokola poslouchal elektronicky upravované hlasy zpěváku, kteří sice většinou očividně už dávno nepatří mezi teenagery, ale hrají patnáctileté, a abych se díval na seriál, jehož jeden celý díl se věnuje písním rádoby zpěvačky kterou neuvěřitelně opovrhuji, a která je z důvodu že se divně obléká a je hodně hnusná, hudební ikonou jednadvacátého století (tím jsem nemyslel Madonu, která je oproti Lady Gaga umělkyně na nejvyšším stupni vývoje)... Co zmínit dál? Snad jen že by se tvůrci měli rozhodnout, jestli jsou jejich postavy kladné nebo záporné, jestli chtějí spárovat toho s touhle nebo s tamtou a že jestli mysleli seriál jako satiru, tak se jim to hodně nepovedlo... Přesto přese všechno dávám 55% za humor... P. S. Postava Sue na mě rozhodně neudělala ani v nejmenším žádný dojem, a opravdu nechápu proč je nutné aby v každém díle vymýšlela další a další podrazy... Je to hodně otravné... P. P. S. Glee je další důvod pro to, abych i nadále nesledoval seriály, v jejichž sériích jde vždy o jednu hlavní dějovou linii, kterou jen občas obohacujími vedlejším dějem (Dexter, Prison break, Hrdinové, Ztraceni...) (06.07.2010)

"Připrav se, černoško ze sboru, na jejíž jméno si teď nemůžu vzpomenout, budeš holka velkýho Puckstera." Školní sbory byly vždy mimo můj zájem, neboť mám doživotní zákaz zpívat i při hromadných vystoupeních. Občas ho sice poruším při sprchování, ale všímám si přitom, že ani té sprše to evidentně nedělá dobře. Přesto jsem se vydal sledovat seriál, kde hráči amerického fotbalu zpívají, vozíčkář tančí a roztleskávačky tomu dodávají trochu ... no inteligence to nebude. Na můj vkus je to sice trošku multi-kulti, ale je to v USA a tam mi to křížení ras, náboženství a pohlaví zase až tak moc nevadí. Navíc ta hudební čísla mě baví a je to celé takové pozitivní, tak tomu nebudu hodnocením ukazovat temnou stranu svého vrozeného cynismu. (03.11.2016)

Starý filmový mýtus o looserech, co v sobě objeví kouzelný talent a přesvědčí ty krásné a populární idioty, kteří jim ztrpčovali život ve škole, ať se k nim přidají, zase ožívá. Tím se samozřejmě ukáže, že ti idioti jsou vlastně taky chytří a talentovaní. Ale to už jen tak na okraj. Spojme tento mýtus s vizáží High School Musical, kde se v perfektních choreografiích promenádují talentované děti, zpívají, tancují a hrají si na život. Protřepat, zamíchat. Glee má vlastně jen jedinou věc navíc a ta z něj činí koukatelnou podívanou. Nadhled. Scenáristé/režiséři (mezi nimi i skvělý Joss Whedon, který stál za Buffy) si uvědomují, že recyklují klišé a tak to dělají s pořádným gustem. Z postav jsou komické figurky, které klasická dojímavá a/nebo plytká schémata dovádějí do takové krajnost, že můžeme mluvit o cíleném využití estetiky trapnosti. Ne vždy je to vtipné, ale takřka vždy tak nějak milé. (01.09.2010)

1. séria (90%): Veľmi "iný" seriál od ostatných a pritom taký podobný. Zo začiatku som sa síce bál, že pôjde o nejaký seriálový High School Musical, ale bolo to úplne zbytočné. Glee nie je proste len sladký cukríček; má sympatické (ale nie vyložene kladné) postavy, nebojí sa hovoriť aj o veciach deckám neprístupným,...no napriek tomu pôsobí optimisticky, verí v šťastné konce a dáva nádej v ťažkých chvíľach. Otravuje to? Absolútne nie! A to vďaka hudobným číslam, ktoré robia z každej 42 minútovej časti úplné guilty pleasure (aj keď si nie som istý, či to slovko "guilty" je namieste, keďže sa ani náhodou nejedná po formálnej stránke, hereckej, či scenáristickej, o nejaký brak). 2. séria (70%): Hudobne sa Glee stále darí, dej je na tom horšie. Deti stále dokola motajú o tom, kto je cool a kto nie a párikuje sa tu každý s každým. Aspoň línia okolo Kurta udržala moju pozornosť. (03.01.2010)

Muzikály miluju, ale v kombinaci s dobrým příběhem, či vizuálem (Rent, Chicago, All that Jazz, Rock of Ages, Moulin Rouge apod.). Glee jsou jen puberťácká soap opera alá Beverly Hills apod., oživená o písničky, které snad každý zná, přičemž si ještě podkopává nohy jejich výrazným krácením. Postavy jsou vesměs žánrové stereotypy a šedé myši, kterých byste si pomalu nevšimli, ani kdyby vedle vás seděly v lavici. Tenhle seriál bych doporučila spíš hltačům Superstar a všelijakých Talentů (což jsou pořady, které pro jejich ubohost nemůžu ani cítit). Vzdávám v půlce první série. 50% (03.05.2014)