Dar

Právě jsem dokoukala jedno z nejlepších dramat. V tomto vynikajícím snímku se každá postava vyrovnává se smrtí blízkého člověka odlišným způsobem. A každý z nich je vlastně správný, pochopitelný, přirozený. Různorodost povah, které se míjejí a snaží se sblížit, je opravdu veliká. Přesto jsem měla pocit, že každé z nich rozumím. Sebemenší projev či náznak mi dával smysl, nemohla jsem si prostě říct "Tohle je blbost, tohle je přehnané." Přiznám se, že v takové vážné roli jsem Pierce viděla poprvé a jeho výkon byl vynikající. Stejně dokonalá byly Susan i Carey. Opravdu nemám co bych vytkla. Vynikající. Bezpochyby The Greatest propláču brzy znovu. (07.02.2011)

Je to moc smutné téma a kdo neprožil ztrátu někoho opravdu moc blízkého a to už vůbec nemluvím o ztrátě dítěte, tak bude možná i těžko chápat některé zvláštní projevy smutku, které jsme mohli vidět. Každý se s tím v tomto dramatu vyrovnával trochu jinak a mně osobně zaujal bratr Bennetta, který použil nejtypičtější slova v takových situacích, jako "hrozně se mi po něm stýská" a nebo "už nikdy nebudu mít tu možnost mu to říct" která mně byla ale nejbližší. Tentokrát jsem se také víc zaměřila na postavu Carey, která byla moc sympatická, než na hlavní postavy Pierce a Susan i když jim také nelze nic vytknout. Kdyby ten konec nebyl až tak příliš nereálný, tak bych šla s hodnocením určitě výš. Takhle je to jen lepší trojka. (07.10.2012)

Křehké na povrchu, silné uvnitř. Rosein něžný monolog o své životní lásce si budu pamatovat ještě dlouho... "I knew this boy who was really wonderful to me. The first time I saw him was in freshman English. He wore a baseball hat on the first day of school and our teacher made him take it off and his hair was all pasted on top of his head. And he smiled at me while he tried to fix it. We watched each other after that. And I started to feel like I knew him. I looked at his yearbook picture so often, I knew his face by heart. Our senior year, I took piano and he had soccer so we would pass each other every day after school in the exact same spot. And it became something I looked forward to so much so that I could tell you all the days he was absent because those were the days I was disappointed. And sometimes he would look at me, sometimes he would turn away, sometimes it would be so intense that we would start looking at each other from the very beginning of the steps. And then, on the last day, he talked to me. And everything he said was exactly how I pictured it would be, and he felt the way he felt in my dreams, and I thought everything was happening exactly the way it was supposed to. And I was the happiest I’ve ever been. Happy and scared all at the same time… And I was in love with him for four years. I barely knew him but everything was exactly how I imagined it, everything was just how I pictured it... I think he was the love of my life." (22.05.2010)

Veľmi vážna téma a smutný, ľudský film o prekonávaní nesmierne ťažkých životných situácii. Čiže presne ten typ filmu, akým bežne neholdujem. Sem mal nalákalo luxusné obsadenie a vôbec neľutujem. Skutočne hĺbková sonda do psychiky rodiny poznačenej veľkou tragédiou a silný filmový zážitok. Len keby tá Susan Sarandon až toľko nebalansovala na hrane vyšinutosti. 8-/10 (18.01.2016)

V dialozích, kdy Susan Sarandon kladla sama sobě a také Pierci Brosnanovi pořád dokola otázky, na které nikdo neznal odpověď, jsem čekala, který z nich to nevydrží jako první a konečně řekne na plnou pusu všechno. On se snažil vydržet co nejdéle nohama pevně na zemi a nemyslet na bolest, ona žila jen pro to, aby se dozvěděla co nejvíce informací. Moc se mi tady taky líbila Carey Mulligan a Johnny Simmons, kterého jsem měla možnost vidět hrát poprvé. Velmi silný film. (21.07.2013)