Němá svatba

Způsob rumunského budování komunismu zdá se býti poněkud dekadentním... aneb vyvolávání duchů minulosti skrze jednu divokou němou svatbu v čarovné, téměř středověké atmosféře, s tragickým podtextem a s následky v podobě paranormálních jevů, jimiž je ono magické místo prodchnuto podnes. Přípravu a samotný průběh svatby řadím mezi své nejúžasnější filmové zážitky i krásnou ukázku lidské soudržnosti a radosti ze života za všech okolností, a nebýt rozpačitého konce, důvod k neudělení plného počtu hvězd abych pohledala. (14.07.2015)

Film o stalinistickom absurdistane v povojnovom Rumunsku. Krásna práca režiséra aj hercov, ktorí v hrali a mali z hry rozhodne zábavu a nežne s takou naivnou poetičnosťou hrali vidiečanov odľahlej rumunskej dedinky, záver bol šokujúco krásne tragický divákovi necháva so smútkom z prežitého filmu pozerať sa na rozvaliny akejsi továrne, ktorá bola postavená misto bývalej dediny, kde sa tak krásne skoro až bezstarostne žilo kedysi. (07.06.2016)

* scénka "nemej" svadby * atmosféra kolektivizácie a komunistického náboru v dedine * Rumunská tragikomická dráma z roku 2008, ktorú natočil Horaţiu Mălăele, je príbehom osudov malej dedinky a jednej svadby. Do opustenej dedinky prichádzajú médiá, aby zistili záhadný osud malej dedinky. Jediný muž, starosta Voicu Gogonea (Alexandru Marian Bindea), im rozpovie smutný príbeh dávnej svadby. Mara (Meda Andreea Victor) a Iancu (Alexandru Potocean) sa milujú a chcú sa vziať. Svojrázni dedinčania v atmosfére povojnových rokov, agitátorstva komunistickej strany a prichádzajúceho cirkusu, sa tešia na hostinu. V deň svadby však zomrie Stalin a ruskí vojaci vyhlásia smútok. Dedinčania sa rozhodnú pre tajnú tichú a "nemú" svadobnú hostinu, ktorej následky si nikto v ten moment nechce pripustiť. Film je vtipom sršiaci obraz dediny a veselej povahy miestneho človeka. (09.10.2010)

v produkcích bývalých ruských kolonií se občas najde zajímavé dílko a toto je bezpochyby jedno z nich. Na první pohled nenápadný film, z kterého se vyklube silná výpověď o drastickém chování usurpátorů na konci stalinistické éry. Hořkosladké drama potěší poetikou blízkou Kusturicovým filmům a doporučil bych ho i jako výukový materiál. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (27.11.2012)

Na první dobrou vnímám jen niterný rozporuplný pocit, haluškové pasáže pro mě moc nejsou, asi jim příliš nerozumím. Smysl pro humor zřejmě také nemám, neb jsem se nebavila, snad jen u těch příprav svatby a samotné hostiny, ovšem jen tu první půli. Jakmile se to přehouplo z ticha do bujarosti, bylo nabíledni, jak to dopadne. Psal se rok 1953 a Džugašvili vládl i posmrtně bolševickou pěstí. A ta celková ukřičenost a teatrálnost, hromadné otáčky a poklony, ach jo. Tohle není můj oblíbený šálek čaje, konstatuji s politováním. (27.10.2018)