Mary a Max

Nebudu tady nijak zastírat, že Mary a Max je od začátku až do konce jeden velký citový kalkul. Od barevného ladění (šedá pro neosobní a nelidský NY, sepiová pro zpátečnickou a citový a osobnostní rozvoj potlačující Austrálii), přes hudbu perfektně dokreslující jednotllivé momenty (Prokofievův Op. 64 by udělal drama asi i z dětského večerníčku) až po samotnou tragičnost postav, která je pro citlivého diváka vždy umně vyvážena lehkým příslibem naděje do budoucna. Stejně jako Elliotův předchozí počin je i M&M o samotě, odcizení a smíření, ovšem tentokrát je to formou lehce rozvleklejší a mnohem méně údernou. Ve chvílích, kdy by stačil čistě jen obraz se Elliot bohužel uchyluje k patetickému a nemístně deskriptivnímu vypravěči. I přes to všechno ale nemohu říci, že by mě křehké přátelství Maxe a Mary nechalo chladnou. Právě naopak... Přišlo režisérem krutě naplánované Que sera sera a vešekeré mé pokusy o chladný analytický přístup se rozplynuly do ztracena. Ještě teď mám chuť vzít Zlaté stránky, zabodnout do nich prst a... (19.11.2009)

Krása tohoto filmu spočívá v úžasném scénáři. Propojení osudů polovičního autisty Maxe a smolařky Mary je skvělý hlavní motiv, který je navíc obohacen o náčrty životů dalších vedlejších postaviček. Výsledkem je strhující a hlavně událostmi nabitý děj, jehož tempo nepolevuje. Vizuálně se mi film až zase tolik nelíbil, ale to je asi spíš věc názoru a vkusu, než nějaké objektvní hodnocení desginu postaviček a jejich světa. Na tom ale skutečně nesejde, protože propojením loutkového filmu s dojemným příběhem dvou outsiderů vzniklo úžasné dílo, které stojí za to vidět vícekrát. (18.11.2010)

Nejpříjemnější překvapení posledních měsíců. Za úžasně odpudivou vizuální stránkou se odehrává jeden z nejsilnějších, nejkrásnějších, ale i nejvtipnějších příběhů o přátelství a lidské jedinečnosti. Vyprávění je protkáno dětskou fantazií a naivitou, zároveň střihnuté nekompromisní realitou a okořeněno humorem černým jak kafe. Vše ještě umocněno fantastickou hudbou a výše zmíněnou vizuální jedinečností. Co více dodat, prostě TOP 20. Od teďka taxíkem jedině pozpátku! (16.02.2010)

Jen dvě věci jsou nekonečně - vesmír a lidská hloupost. Přičemž to druhé je to jediné, co by mohlo házet klacky pod nohy tomuto vynikajícímu plastelínovému filmu. Na ploše malého animovaného snímku se odehrává příběh, který by vystačil na několik celovečerních hraných. Mary and Max svými životními eskapádami dokáží rozesmát i rozesmutnit přesně ve chvílích, kdy je to nejméně očekávatelné. A už teď se dá říct, že se jedná o nejlepší animovaný film letošního roku, kterému sice konkuruje líbezné stáří a nepřívětivá budoucnost ale díky obsahu a myšlenkám je obohacujícím přírůstkem a životabudičem v šedých časech. 8/10 Plus jako přidaný bonus - je to bezesporu jeden z nejlepších austraských filmů za posledních několik let, kam se hrabe Australie. (08.08.2009)

Tohle není zrovna můj šálek čaje, ale uznale kývám hlavou, že filmu nemám, co vytknout. Příjemná animace, zajímavá myšlenka s ponaučením pro mladší diváky a celkově příběh, který umě pracuje s humorem, vážnými emocemi i nadsázkou. Mary a Max je jeden z těch filmů, které hladí - a to ne takovým tím laciným způsobem, právě naopak... 7/10 (02.01.2016)