Ted a spol.

Sitcom z prostředí nadnárodní korporace. Seriál se snaží onu korporaci parodovat a některé díly jsou hodně satirické, bohužel není jich mnoho, přesto mě seriál bavil až na pár nudných dílů. K hercům: Portii de Rosi role evidentně sedla (podobně jako v Ally McBeal). Jay Harrington je sympaťák a docela příjemný šéf, který ví jak vést, proč ne. Povedené duo vědců celkem baví, ale jsou až moc nuceni. A Andrea Anders je ujetá a snaží se být správňácká, což se ji ve větší či menší míře daří. (04.05.2011)

Tento seriál hodnotím se 4 hvědičkami asi tak 85%. Asi původně nejvýraznější postavou měl být Ted, ale myslím si, že největší hvězdou tohoto seriálu je Portia de Rosi, která ztvárnila skvěle roli Veroniky. V mnoha aspektech mi tento seriál připomínal o něco lepší seriál 30 rock, i když si také zachovává vysokou úroveň. Veronika je docela podobná postavě Jack Donaghy z 30 rock. Seriál si bere na mušku kariérismus a politiku gigantických firem, která je zesměšňována pomocí sarkasmu a velké nadsázky. Jak už jsem zmínila, Veronika je jedna z nejvýraznějších postav, Portia ztvárňuje silnou nezávislou a úspěšnou ženu s ostrými lokty. V závěsu je dvojice podivných vědců a milostný taneček mezi Tedem a Lindou. Linda ztvárněná herečkou Andrea Anders (známa ze seriálu Joey), představuje pravý opak Veroniky - outsider korporátní politiky. A chudák Ted mezi nimi bruslí. Některé díly jsou o něco slabší, ale tento seriál pobaví sarkastickým a břitkým humorem na soudobou kulturu velkých firem. (20.04.2014)

Zatímco díly první řady měly stoupající tendenci, alespoň co se týče kvality zábavy, tak druhá řada byla přesně opačná. Díly, ve kterých vystupuje Tedova dcera, patří k těm zábavnějším. Konfrontace dětského světa nevinnosti a drsné podnikatelské bezohlednosti se stala zdrojem mnoha vtipných okamžiků. V součtu - průměrný seriál. (08.04.2011)

Zatím jsem neviděla celou první sérii, ale z původně tří hvězdiček, které jsem měla na mysli, když jsem na to začla koukat, se to postupem času zvedlo na čtyři. Má to švih, blondýnka milující Teda je sympaticky lehce zoufalá, ne úplně pracovitá, trochu nevyrovnaná, přijatelně otravná postava a celkově velmi uvěřitelná a milá. Veronika je v podstatě stejná postava dané herečky jako v Ally McBealové, ale do seriálu dobře zapadá a zatím neměla výrazně slabší díl. Úplně nejvíc se mi zatím líbil díl s čidly, které neregistrují pracovníky tmavé pleti (uvíznutí v laboratoři, ve výtahu...) a řešením, že za každým černochem bude tedy chodit jeden běloch... a další problémy, které se v prostředí politické korektnosti, z této situace vyvnuly. Ted je trochu suchar, ale občas frajer a o svém sucharství ví, což je vždy sympatické. Velmi sympatické je rovněž strefování se do typických pr prezentací velkých společností a jejich fungování. (30.04.2010)

Proč jsou nám odpírány skutečně kvalitní seriály, a jsme ze strany našich televizních stanic zásobováni podobnými produkty jako je tento, to je mi Teda záhadou hodnou kreativního intelektu někdejšího Ředitele doktora Železného nebo současného Ředitele Zeměkoule, profesora Klause. V čem je problém? V tom, že Teda nemůžete mít rádi. To Dextera nebo House taky ne, ale ti jsou originální, a jejich postavám můžete věřit, že "to s vámi myslí upřímně". Ted nikoliv, a jeho banda se do praktik korporátního zmrdismu strefuje jen tak naoko, asi jako když se v TRONovi pár minut vedou řeči o tom, jak jsou ty velké softwarové společnosti VV (vyčůrané a vydřidušské). Ted a spol. představují ryzí průměr mezi komediálními seriály, a jako takový není nijak zvlášť vtipný ani originální. Z lidských úchylek si dělá daleko lépe srandu David E. Kelley, což mě přivádí k myšlence, že ačkoliv je Portia de Rossi stále hodna pomazlení, její za každou cenu cynická a chladná ředitelka je nesnesitelná právě tak jak tomu není u Gregoryho House. Dva tři díly zkrátka stačí, a jak tu kdosi poznamenal, "Lennyho" (jeden z dvojice vědců v úlohách podobných Lennymu a Carlovi ze Simpsonů) ječení není vtipné už ani podruhé. Diváci se se mnou sice v mém příkrém odsudku neshodli, ale nakonec se dvě série - a to ještě podle moderního vzoru jen třináctidílné - ukázaly jako maximum, co se dalo z téhle hroudy vytěžit. Pokud bych se nechal opít tím atakem na amorálnost byznysu, byl bych ochoten jít na 60%. Tak dejme tomu... (01.08.2011)