Mother and Child

Tak to teda valím bulvy na 91'%.Ze začátku mi připadal scénář a herecké výkony trochu nevyrovnané a celkem divné.Později mi to už začalo připadat jako superobří slalom a kromě výkonu Naomi Watts (vlastně jediný důvod proč sem se na to díval) a možná i Annette Bening,není vlastně o co stát.Možná to měl Iñárritu natočit sám a ne jen producírovat,ale tohle ve mě nic nenechalo.A tuhle hudbu sem slyšel už v několika jiných filmech.Ze startu mě napadne Americká Krása,Bílý Oleandr nebo Svět podle Prota. (10.10.2010)

Obrovské zklamání. Ať jen nebrblám, tak ze všeho nejdřív musím ocenit to jediné, čím mě snímek zaujal a tím jsou herecké výkony. Naomi Watts předvedla standartně výborný výkon, které zdatně sekundoval Samuel L. Jackson a svůj prostor naplno využila, od dob Americké krásy nepříliš využívaná Annette Bening. Jenže, co naplat, když se bezesporu zajímavý nápad utopí v pateticky-uslzeném a do jisté míry zbytečně překombinovaném scénáři (slepá dívka..wtf?, přílišné využívání fotografií) a to celé dostane do rukou nepříliš schopný „seriálový“ režisér, který to celé jednoduše naprosto nezvládl ukočírovat. Divák je vhozen do životních osudů tří žen, jejichž charakter, který v průběhu následujících dvou hodin, zažívá až příliš násilnou a nepříliš důvěryhodnou proměnu ze zahořklých, cynických a sobeckých mrch se postupem času, za pomoci nejen (slepé dívky či malé dcery pečovatelky…proč má někdo ten pocit, že do již tak smutného příběhu musí zařadit další postavy, které vzbuzují divákův soucit??.. že to nakonec celé působí tak strašně vykonstruovaně, chjo) stávají zcela jinak smýšlející osoby. Ovšem ke vší smůle a režisérské neschopnosti, to zjišťujeme způsobem, který mě dokáže vytočit a to příliš velkými dějovými skoky, nedostaneme kloudně vyřešenou jednu otázku a hned se zjevíme o „devět měsíců později“ a tím, během pár sekund musíme začít vnímat charakter úplně jinak. Tomu všemu nasadí hořkou pachuť dokonale slzopudný závěr, podpořený vlezlou hudbou, která nemá za úkol nic jiného, než rozplakat i skálu. A já se ptám, proč? To si opravdu někteří tvůrci myslí, že divák neumí sám pracovat se svými emocemi a musí nám je násilně nutit a říkat tak a teď plakej..pche!! Ovšem nepochybuju o tom, že především valnou většinu žen tento příběh skutečně dojme a upřímně si popláčou, takže to splní svůj účel. Pro mě však promrhaný potenciál, který v rukou schopného režiséra mohl být pecka, takhle jsem jen posledních několik minut protrpěl s chutí mrsknout po mé TV ovladačem a tím mé citové utrpení ukončit. Škoda. 50% (25.09.2010)

Pohlcující příběh plný emocí, který vhání slzy do očí. Z takřka prosté "bezcitnosti" či povrchnosti se přechází do zadostiučinění a otevřenému, láskyplnému srdci. Maminky, ať už budoucí, či současné by se měly rozhodně kouknout na tento film. Plyne z něj totiž ponaučení, kdy člověk může přijít o mnohem víc, než si doopravdy myslí. Teď mi to vážně nedá spát... ***** (04.03.2013)

Rodrigo García a jeho velké překvapení. Bez nějakých zbytečných úvodů - Mother and Child je neuvěřitelně silný a zároveň ohromně civilní film, který svým tématem mateřství dokáže zasáhnout přímo do citového ústředí. V tomhle mu navíc značně pomohly postavy. Taková Noami Watts, vyrovnávající se se svou adopcí, citovým odmítáním a spásným sexem nebo Annette Bening, litující svého rozhodnutí v každé životní situaci, stojí za to. Spojené finále je už pak jen takovou malou na dortu. Jsem někde na půl cesty mezi čtyřma a pěti hvězdama. A person inside another person - science fiction (14.10.2012)

Film se zezačátku rozjíždí docela zajímavě, jenomže s postupem času nabývám na dojmu, že až přehnaně moc. Pro mně se některé věci na konci dějí příliš moc rychle/vzhledem k počátečními tempu/, je jich hodně a jedna věc mně přišla zbytečná, ale kdyby tomu tak nebylo-byl by to spíše jen můj film. Takže opět musím vychválit herecké výkony, hlavně dvou ústředních hrdinek, ale i ten zbytek se snaží. Kdo má tyhle psychologická dramata rád, určitě si tam najde něco svého. (04.01.2011)