Mother and Child

Veľmi zaujímavá skladačka osudov niekoľkých žien. Nabité emóciami a veľmi dobrým vývinom postáv. Silné emotívne výkony, nevtieravá hudba. A zaujímavé sú i vedľajšie postavy. Skrátka akoby to napísal sám život. Sakra nevyspytateľný život. Film by si zaslúžil asi i o hviezdičku navyše, ale... Vždy, keď som nastavil hodnotenie na 5*, spomenul som si na sklamanie, že to neskončilo tak ako som dúfal, že skončí. Nie, koniec to nebol zlý. Radosť na konci bola cítiť, tak dobre to zahrali. Ale moje sklamané paličaté emócie úplatky neberú. =) Ach jo, škoda. (22.11.2010)

Smutná téma, navyše mne pomerne blízka. O hereckých výkonoch sa je škoda baviť, pre to existuje len jedno slovo - dokonalosť. Hlavne u A. Bening a N. Watts. Čo sa týka samotného príbehu a obsahovej skladby, prvá polovica bola geniálna, emotívne pekne podfarbená a s výborne rozohranými ženskými charaktermi hlavných postáv. Od G. Cukora to síce ešte malo ďaleko, no pre potreby uchopenia myšlienky to bohato stačilo. V druhej polovici a hlavne k záveru sa tu už málinko prejavila typická americká, násilná sentimentalita - útok na city diváka. Našťastie neišlo o nič hrozné, tá prvá polovica filmu bola taká výborná a mal som z nej v hlave toľko dojmov, že mi to ani moc nedošlo. Samozrejme, najviac sa mi páčili časti dejovej linky, ktoré sa venovali matke a adoptovanej dcére, časť o dvojici, ktorá si chcela adoptovať dieťa už nebola pre mňa až taká zaujímavá. No vzhľadom k pointe a uzavretiu príbehu bola potrebná, chápem. Silný nadpriemer. 85/100 (28.04.2017)

Nezvrhává-li se film v banální dojímadlo o tom, že správná křesťanská matka své dítě nikdy nedá, pak díky věcné režii a realistickým hereckým výkonům. Během pár úvodních záběrů je s brutální jednoduchostí shrnuto několik desítek let života i hlavní „prohřešek“, který hlavní hrdinku od jejího mládí pronásleduje. Stavbou příběhu – tři odděleně se odvíjející dějové roviny – připomíná Mother and Child drastičtější dramata Alejandra Gonzáleze Iñárritua, výkonného producenta filmu. Neromanticky fyziologické pojetí sexuálního aktu pro změnu oživilo mé vzpomínky na seriál Tell Me You Love Me, aniž bych věděl, že Rodrigo García režíroval jednu z epizod. Rovněž režíroval několik epizod cvokařské série In Treatment, což by mohlo vysvětlovat psychoanalytickou povahu filmu. V dlouhých záběrech, snímaných kamerou jen málo svolnou k jakémukoli pohybu, se odehrávají velká dramata. Jenomže ne melodramaticky, tedy na povrchu. Postavy po sobě nemusí křičet a prožívat šílená muka (vážně, Alejandro), abychom pochopili, jak se úporně snaží najít svá místa v životě a jak je trápí, že to nedokážou. Zatímco u jiných filmů mne ledabylost, s jakou hrdinky vyhledávají a nabízejí tělesnou rozkoš dokáže naštvat, zde mi sex přišel jako přirozená, psychologicky podložená součást dějového vývoje. Třebaže není závěrečné propletení rozpletených dějových nití stoprocentně věrohodné (těch náhod je najednou nějak moc), autentických momentů, kdy jsem plně cítil s postavami, se ve filmu nachází dost na to, abych scenáristům odpustil jejich dobráckost. Osud stejně milostivý nebývá. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Beagle, mat.ilda (12.12.2012)

Obrovské zklamání. Ať jen nebrblám, tak ze všeho nejdřív musím ocenit to jediné, čím mě snímek zaujal a tím jsou herecké výkony. Naomi Watts předvedla standartně výborný výkon, které zdatně sekundoval Samuel L. Jackson a svůj prostor naplno využila, od dob Americké krásy nepříliš využívaná Annette Bening. Jenže, co naplat, když se bezesporu zajímavý nápad utopí v pateticky-uslzeném a do jisté míry zbytečně překombinovaném scénáři (slepá dívka..wtf?, přílišné využívání fotografií) a to celé dostane do rukou nepříliš schopný „seriálový“ režisér, který to celé jednoduše naprosto nezvládl ukočírovat. Divák je vhozen do životních osudů tří žen, jejichž charakter, který v průběhu následujících dvou hodin, zažívá až příliš násilnou a nepříliš důvěryhodnou proměnu ze zahořklých, cynických a sobeckých mrch se postupem času, za pomoci nejen (slepé dívky či malé dcery pečovatelky…proč má někdo ten pocit, že do již tak smutného příběhu musí zařadit další postavy, které vzbuzují divákův soucit??.. že to nakonec celé působí tak strašně vykonstruovaně, chjo) stávají zcela jinak smýšlející osoby. Ovšem ke vší smůle a režisérské neschopnosti, to zjišťujeme způsobem, který mě dokáže vytočit a to příliš velkými dějovými skoky, nedostaneme kloudně vyřešenou jednu otázku a hned se zjevíme o „devět měsíců později“ a tím, během pár sekund musíme začít vnímat charakter úplně jinak. Tomu všemu nasadí hořkou pachuť dokonale slzopudný závěr, podpořený vlezlou hudbou, která nemá za úkol nic jiného, než rozplakat i skálu. A já se ptám, proč? To si opravdu někteří tvůrci myslí, že divák neumí sám pracovat se svými emocemi a musí nám je násilně nutit a říkat tak a teď plakej..pche!! Ovšem nepochybuju o tom, že především valnou většinu žen tento příběh skutečně dojme a upřímně si popláčou, takže to splní svůj účel. Pro mě však promrhaný potenciál, který v rukou schopného režiséra mohl být pecka, takhle jsem jen posledních několik minut protrpěl s chutí mrsknout po mé TV ovladačem a tím mé citové utrpení ukončit. Škoda. 50% (25.09.2010)

Herecky dokonale vystřižený počin...prostě dokonalé, leč mě zprvu iritovaly charaktery postav, ale postupně jsem se do toho dostal, i zásluhou jejich umu. Režisérsky mi to úplně nesedlo a tím myslím že to nebyla prostě trefa do černého, něco co si opravdu oblíbíte. A hudba? Výtečně namixovaná, v synergii s jednotlivými scénami. Pro dnešní společnost možná složitý příběh, ale hluboko uvnitř je to přeci jen jeden ze scénářů, který se může stát nám všem...objektivně 4,5(zaokrouhleno na 4)...subjektivně 5* Sociální dramata i díky Mother and Child, se mi začínají dostávat pod kůži. (08.11.2013)