Mother and Child

K tomuto snímku jsem se dostala prakticky náhodou přes žebříčky nejlepších filmů a rozhodně nelituji. Líbil se mi zde dostatečně rozpracovaný psychologický aspekt postav, které jednaly uvěřitelně a byly konzistentní. Zároveň jsem si ale uvědomovala určitou poznamenanost jejich životní situací, kdy každé z postav něco chybělo a hledala si cestu, jak se s tím vypořádat a být nějak kompletní. Dát dítě k adopci je určitě velké rozhodnutí, které musí ženy bohužel činit v poměrně nízkém věku a mohou ho později litovat. Podobně to poznamená i dítě, které vyrůstá v adoptivní rodině, ačkoliv může být lepší, než ta biologická. Nejdřív mi přišlo, že se dává na genetickou spřízněnost až moc velký důraz, pak jsem si ale uvědomila, že spíš jde o ten aspekt, že je ve světě někde člověk, který vás nosil a vy jste byly v něm, takže je zde určitě minimálně zvědavost a prostor pro mnoho otázek, které by měly být zodpovězeny, a ta možnost člověku chybí. (23.03.2013)

Odporúča desať z desiatich aktivistov z organizácie Aliancia za rodinu, dokonca určite aj samotný pán Chrokot, pardón, Anton Chromík... No, tentoraz ale musím uznať kvality filmu a tiež vziať do úvahy fakt, že nejaká tá papierová vreckovka predsa len zažila počas sledovania blízky kontakt s mojím enormne vyvinutým nosom, takže... 5* (27.01.2015)

Výborné drama, které zobrazuje, jak si každý člověk dokáže kolem sebe vybudovat ochrannou bariéru, protože má strach. Strach z ublížení, strach z očekávání druhých, strach z toho, že nemá co nabídnout. Člověk má však vždy co nabídnout, jen je důležité mít někoho, komu to všechno dát. Naprosto jsem chápala všechny postavy, všechna jejich jednání a výborně jsem jim porozuměla, v několika momentech jsem se i sama viděla. Velká útěcha filmu je v tom, že jednou v životě snad vše začne dávat smysl a člověk najde správný směr a svůj účel, tomu alespoň věřím a jak zazní i ve filmu, nikdy není pozdě na novou budoucnost. Postavy ve filmu prodělávají vývoj a na konci v každé postavě divák uvidí tu jejich pravou lidskost, kterou se tak snažily skrýt. Hodně důležité je zde pouto matky a dcery. Velmi povedený film s výbornými výkony Naomi Watts a Annette Bening (07.07.2012)

Nezvrhává-li se film v banální dojímadlo o tom, že správná křesťanská matka své dítě nikdy nedá, pak díky věcné režii a realistickým hereckým výkonům. Během pár úvodních záběrů je s brutální jednoduchostí shrnuto několik desítek let života i hlavní „prohřešek“, který hlavní hrdinku od jejího mládí pronásleduje. Stavbou příběhu – tři odděleně se odvíjející dějové roviny – připomíná Mother and Child drastičtější dramata Alejandra Gonzáleze Iñárritua, výkonného producenta filmu. Neromanticky fyziologické pojetí sexuálního aktu pro změnu oživilo mé vzpomínky na seriál Tell Me You Love Me, aniž bych věděl, že Rodrigo García režíroval jednu z epizod. Rovněž režíroval několik epizod cvokařské série In Treatment, což by mohlo vysvětlovat psychoanalytickou povahu filmu. V dlouhých záběrech, snímaných kamerou jen málo svolnou k jakémukoli pohybu, se odehrávají velká dramata. Jenomže ne melodramaticky, tedy na povrchu. Postavy po sobě nemusí křičet a prožívat šílená muka (vážně, Alejandro), abychom pochopili, jak se úporně snaží najít svá místa v životě a jak je trápí, že to nedokážou. Zatímco u jiných filmů mne ledabylost, s jakou hrdinky vyhledávají a nabízejí tělesnou rozkoš dokáže naštvat, zde mi sex přišel jako přirozená, psychologicky podložená součást dějového vývoje. Třebaže není závěrečné propletení rozpletených dějových nití stoprocentně věrohodné (těch náhod je najednou nějak moc), autentických momentů, kdy jsem plně cítil s postavami, se ve filmu nachází dost na to, abych scenáristům odpustil jejich dobráckost. Osud stejně milostivý nebývá. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Beagle, mat.ilda (12.12.2012)

Ci sa to niekomu paci alebo nie, zivot je ako jedna velka skladacka, ktora do seba casom krasne bud zapadne alebo nam nejaky kusok zostane a nevieme, co s nim. Tento film je jedno aj druhe, podla toho, z akeho uhla pohladu sa nan pozriete. Osudy vsetkych zucastnenych su podane s takou preciznostou, ze som s nimi prezivala vsetko, co im vyslo z ust, kazdy ich jeden pohyb. Naomi a Annette boli bravurne, to ako sa jedna aj druha nakoniec vyprofilovalii z chladnych zien (ale kazda inym sposobom) do tych milujucich a oddanych (kazda niecomu inemu) bolo nieco neuveritelne. Niekomu sa moze zdat, ze takychto filmov je vela, ale mne sa nikdy neprejedia a dufam, ze tieto male velke filmy tu budu stale a budu nam stale mat co povedat. PS: Bolo vyborne vidiet Annette zase v niecom zmysluplnom, kde mohla naplno preukazat svoje herecke umenie. (05.09.2010)