Ako sa stavia sen

"Chtěli jsme aby ten strop byl jednak mladistvej a jednak glamour - takže avantgardní a jako do zámeckýho stylu" praví návrhářka v jedné z epizod. Inu, nakupujte u odborníků. A takhle je to, v tomto vysoce erudovanými odborníky přímo napěchovaném pořadu, se vším. Poté co jsem od jednoho z oněch profesionálů několik minut poslouchal, jak je nutné aby každá pohovka "měla svůj příběh" jsem byl již natolik zahlcen pro život naprosto nepostradatelnými informacemi, že "Jak se staví sen" se napříště snad ani nebudu chtít dozvědět. (17.12.2017)

Nejveselejší poznatek na ČSFD o tomto pořadu je zajímavost jakéhosi TheMakera, který nás tím informuje, že zedníci, montážníci a vůbec tvůrci celé proměny (ať už kuchyně, obýváku nebo ložnice) mají na to jen 36 hodin. Skutečnou zajímavostí by ovšem bylo, kdyby uvedl, že se jedná o nějaký televizní fígl, kde vše musí vypadat hezky, ale skutečnost je většinou jiná. Čili tým tancujících a k šoumenství nucených designérů má pochopitelně spousty času si vše připravit dopředu (3D návrh, materiály apod.). Pořad je předtočen, tedy návštěvy a posezení s prodejci nábytku, koberců, světel nebo podlah jsou natočené v předstihu. Jinak by nebylo možné vše natáčet najednou v ten daný inkriminovaný den nebo víkend nebo by to bylo zbytečně drahé. Na takovou poctivost každý kašle. Problém je také se zednickými úpravami. Jsem si jistý, že mnozí diváci věří, že lze za dva dny zbourat příčku a postavit novou, rozvést elektřinu, vodu a plyn, nahodit zdi maltou a ihned vymalovat a ještě na to připlácnout skříně nebo linku, vyrovnat starou podlahu nivelačkou a hned sázet plouvoucí podlahu. To vše by šlo, leda že by tým supermanů nepoužíval vodu. Ano, vodu. Tu samou vodu, bez které klasickou maltu nebo nivelačku nenamícháte, i kdybyste se zbláznili. Prostě je to v takovém čase nemožné, ne z hlediska organizace nebo lidských zdrojů, ale z hlediska stavařiny. Pak je tu ještě jedna možnost. Tým to sice stihne zbourat a postavit a druhý tým na to pověsí hotovou sektorovou linku, ale už nám prostě neukážou, jak to těm nešťastníkům pak nabobtná, opadá nebo shnije. Je to takový navrch huj, uvnitř fuj. To samé s podlahami. Ještě jsem neviděl tak brutálně rychlou nivelačku, že hned po rozlití se už pokládá mirelon a podlaha samotná. Musejí nejspíš používat nějakou zázračnou nivelačku z Ruska nebo co, nebo je jim to prostě jedno anebo poslední možnost, totiž že přestavba sice trvá týdny, ale do televize se to sestřihá tak, že to vypadá na dva dny. V televizi to je děsně cool, ale horší je, že takový divák si pak myslí, že za dva dny jim zedníci vybourají a postaví nové jádro nebo pověsí novou linku na míru. Je to prostě nemožné. V pořadu, který byl tomuto vzorem, mají na takovou proměnu myslím měsíc. To už se dá brát vážně, ale takhle ne. Jinak je tento pořad docela zajímavý a částečně i inspirativní. Vždy se rád podívám, i když celou dobu nadávám. Moderátor je ovšem pro mne element, který těžko snáším. Tento pořad je prostě vějička na diváky, ale rozhodně ne nějaká sonda do solidní přeměny bytu. Kdo už takhle přeměňoval nebo se tím snad živí, mi dá jistě za pravdu. (05.12.2011)

Volovina jaké není rovno. Všechny návrhy a řešení jsou neúčelné, rádoby umělecké, studené a neútulné. Od obýváku čekám že bude útulný a ne že tam budu muset sedět na klekátku a dívat se na umělecky vyvedenou stěnu, pokrytou marmoleem, nebo jak se tomu bordelu nadává. Navíc ty vyjádření pánů a slečen "designérů" jak to dělá tohle a to dělá tohle a ve výsledku je to zakomponováno jako prvek, který doplňuje celek a bla bla bla. Navíc se mi líbí jak doslova ignorují jakékoli přání obyvatel bytu a drží se jen své umělecké vize (06.12.2010)

Neskutečná retardace a patos. Základ je vybrat nějakej sociální případ, ideálně rozvedená matka samoživitelka s postiženým dítětem, která bydlí v nějaký díře a která splácí exekuce po svém otci alkoholikovi a gamblerovi. Té by sice stačilo pár kusů slušného nábytku z nábytkové banky a lednička, pračka a sporák z druhé ruky, to se ale divákovi blbě prodává a navíc Oresi, Gorenje a Asko se potřebujou blejsknout svou novou modelovou řadou kuchyní, spotřebičů a nábytku. Tak se ze čtyř místností vyberou dvě, které se asi za osm set tisíc prvotřídně a zbytečně přehnaně luxusně zrekonstruují. Potom ještě velkoryse paní Ludmile nabídnou, že kdyby nevěděla co s dvěma sty tisíci, tak si může dle designových návrhů zrekonstruovat i hajzl a koupelnu. A jestli na to nemá, tak jí partner Home Credit nabídne výhodný úvěr. Takže by za cenu jedné kuchyně a jednoho obýváku mohli sto potřebným rodinám koupit novou pračku nebo deseti rodinám udělat "normální" rekonstrukci, ale to by přišli o jímavé záběry, jak paní Ludmila proskočí balícím papírem, slzí a nepoznává svůj byt... 0% (31.01.2022)

Nejradši mám tu část kdy nějaký nagelovaný hošan narvaný v roláku velikosti S dává nám lidem bez vkusu lekce z bytového designu. Takže obývák paní Irmy rozsvítí touhle modní fialovou tapetou, ke které se výborně hodí brčálová sedačka samozřejmě v kůži. Nezapomeneme ani na svůj nejoblíbenější stavební materiál, tedy sádroš, ze kterého vyrobí všechny ty nezbytné niky a poličky a pochopitelně i krásný, funkční podhled s moderním zapuštěným osvětlením, abychom se i doma cítili jako v kanceláři. Opravdový vrchol zábavy ovšem přichází ve chvíli, kdy paní Irma roztrhne papírovou oponu, vrávoravým krokem vstoupí do svého obýváku, který se pod rukama profesionálů změnil v nádhernou cirkusovou manéž, a s neskrývaným dojetím začne koktat och, ách, no to je..., to snad ani není..... no, krásné....jé a ta tapeta.... no nádherné.....takhle jsem si to vůbec nedovedla představit...no moc vám všem děkuju. A já taky za tu švandu. (10.12.2012)