Jak se staví sen
Obsahy(2)
Oblíbený pořad Jak se staví sen – zajímavé, často i nečekané bytové proměny a lidské osudy, které nejsou jako z románů se šťastným koncem. Diváci mohou sledovat zajímavé proměny bydlení. Nejde však jen o interiér, ale také o změnu zažitých stereotypů, nebo dokonce o změnu životních postojů. V každé epizodě se seznámíme s jednou rodinou, která sní o lepším bydlení. A právě jejich sen se stává výzvou pro dvojici designérů. Ti pak musejí během pouhých několika dnů proměnit staré a nefunkční bydlení v domov snů. Ale když k tomu rodině leckdy nestačily celé roky, budou to vůbec designéři schopni zvládnout za tak krátkou dobu? Pojďte stavět sny! (TV Prima)
(viac)Recenzie (140)
Změny jsou bez nápadu, jedou na páse jak podle šablony. Pavel Cejnar v pohodě, dělá, co se po něm chce. Ale co mě úplně zaráží je to, že z celého bytu se vždy rekonstruuje jen jedna místnost! To opravdu nechápu, že provedou "nádhernou" přeměnu například obývacího pokoje, a ložnice, chodba, kuchyň i soc. zař. je jako ze socialistického týdeníku. Když už, tak už... ne? ()
Jednou za čas mě popadne nadšení a podívám se na to. Jenomže po hodině trapných keců neobyčejně trapnýho moderátora (zajímalo by mě, jestli si ty trapný repliky vymejšlí sám) moje nadšení značně opadně. Zvlášť když za tu dlouhou dobu trvání tohohle pořadu se mi líbily - ano, pozor - přesně dvě proměny. Vždycky mě dorazí naprostá nepraktičnost a (podle mě) i dost často nevkus... No, co se dá dělat, každej jsme jinej. ()
Nejveselejší poznatek na ČSFD o tomto pořadu je zajímavost jakéhosi TheMakera, který nás tím informuje, že zedníci, montážníci a vůbec tvůrci celé proměny (ať už kuchyně, obýváku nebo ložnice) mají na to jen 36 hodin. Skutečnou zajímavostí by ovšem bylo, kdyby uvedl, že se jedná o nějaký televizní fígl, kde vše musí vypadat hezky, ale skutečnost je většinou jiná. Čili tým tancujících a k šoumenství nucených designérů má pochopitelně spousty času si vše připravit dopředu (3D návrh, materiály apod.). Pořad je předtočen, tedy návštěvy a posezení s prodejci nábytku, koberců, světel nebo podlah jsou natočené v předstihu. Jinak by nebylo možné vše natáčet najednou v ten daný inkriminovaný den nebo víkend nebo by to bylo zbytečně drahé. Na takovou poctivost každý kašle. Problém je také se zednickými úpravami. Jsem si jistý, že mnozí diváci věří, že lze za dva dny zbourat příčku a postavit novou, rozvést elektřinu, vodu a plyn, nahodit zdi maltou a ihned vymalovat a ještě na to připlácnout skříně nebo linku, vyrovnat starou podlahu nivelačkou a hned sázet plouvoucí podlahu. To vše by šlo, leda že by tým supermanů nepoužíval vodu. Ano, vodu. Tu samou vodu, bez které klasickou maltu nebo nivelačku nenamícháte, i kdybyste se zbláznili. Prostě je to v takovém čase nemožné, ne z hlediska organizace nebo lidských zdrojů, ale z hlediska stavařiny. Pak je tu ještě jedna možnost. Tým to sice stihne zbourat a postavit a druhý tým na to pověsí hotovou sektorovou linku, ale už nám prostě neukážou, jak to těm nešťastníkům pak nabobtná, opadá nebo shnije. Je to takový navrch huj, uvnitř fuj. To samé s podlahami. Ještě jsem neviděl tak brutálně rychlou nivelačku, že hned po rozlití se už pokládá mirelon a podlaha samotná. Musejí nejspíš používat nějakou zázračnou nivelačku z Ruska nebo co, nebo je jim to prostě jedno anebo poslední možnost, totiž že přestavba sice trvá týdny, ale do televize se to sestřihá tak, že to vypadá na dva dny. V televizi to je děsně cool, ale horší je, že takový divák si pak myslí, že za dva dny jim zedníci vybourají a postaví nové jádro nebo pověsí novou linku na míru. Je to prostě nemožné. V pořadu, který byl tomuto vzorem, mají na takovou proměnu myslím měsíc. To už se dá brát vážně, ale takhle ne. Jinak je tento pořad docela zajímavý a částečně i inspirativní. Vždy se rád podívám, i když celou dobu nadávám. Moderátor je ovšem pro mne element, který těžko snáším. Tento pořad je prostě vějička na diváky, ale rozhodně ne nějaká sonda do solidní přeměny bytu. Kdo už takhle přeměňoval nebo se tím snad živí, mi dá jistě za pravdu. ()
"Chtěli jsme aby ten strop byl jednak mladistvej a jednak glamour - takže avantgardní a jako do zámeckýho stylu" praví návrhářka v jedné z epizod. Inu, nakupujte u odborníků. A takhle je to, v tomto vysoce erudovanými odborníky přímo napěchovaném pořadu, se vším. Poté co jsem od jednoho z oněch profesionálů několik minut poslouchal, jak je nutné aby každá pohovka "měla svůj příběh" jsem byl již natolik zahlcen pro život naprosto nepostradatelnými informacemi, že "Jak se staví sen" se napříště snad ani nebudu chtít dozvědět. ()
Tak když jsem dala pořadu Bydlení je hra 3*, musím dát tomuhle pouze 2*. Nápad se mi i líbí (přestože není původní, jak jsem se zde dočetla) a celkově mám ráda pořady týkající se bydlení a designu. Co se už se mi líbí míň, je konečné zpracování. Mnohdy je to zařízené hodně stroze, neútulně a zároveň neskutečně přepatlaně. Zdá se mi, že designéři neberou v potaz věk ani celkovou osobu toho, kdo v tom má bydlet a je to všechno jako přes kopírák. Co mě však irituje mnohem víc, tak je ničení všech těch starých věcí. To, že je něco starší a už ne zcela moderní pro mě není důvod k ničení. Házet skříně z okna, rozbíjet starou pohovku, ničit nádobí.....jsem přesvědčena, že by ty věci ještě posloužily jinde. ()
Reklama