Pre moju sestru

Ačkoli podle synopse filmu by člověk mohl pojmout podezření, že to bude typická americká limonáda, není tomu tak. A to zvláště zásluhou režiséra Nicka Cassavetese (Zápisník jedné lásky). Ten má totiž cit pro dávkování romantiky a osobních dramat v dostatečně rozumné míře - což možná neplatí tolik pro jeho dřívější "Zápisník jedné lásky", ale rozhodně to platí pro My Sister's Keeper. A to to postavy tohoto příběhu nemají vůbec lehké - když byly Kate dva roky, diagnostikovali u ní lékaři leukémii. Její matka Sara se ovšem rozhodla bojovat. A protože ani ona, ani její manžel a ani Katein starší bráška nejsou vhodnými dárci potřebné kostní dřeně a krve, rozhodne se Sara pro umělé oplodnění, ze kterého se má narodit dítě - ideální dárce... - Anna. Dnes je Anně 11 a stojí před těžkým životním rozhodnutím: její sestra potřebuje novou ledvinu. Výtečně obsazené jsou zejména role obou sester. Vynikající je nejen Abigail Breslin (líbila se mi již v Malé Miss Sunshine) jako Anna, ale také pro mě naprosto neznámá Sofia Vassilieva jako Kate. Civilním výkonem mě příjemně překvapila i Cameron Diaz. Právě trio těchto ženských hrdinek stojí v centru pozornosti. Vztah matky k dcerám a motivace jednotlivých postav jsou divákovi postupně odhalovány ve flashbacích obou sester. Bylo by příliš jednoduché odsoudit matku, která je rozhodnuta obětovat zdraví jednoho dítěte pro záchranu života druhého. Jak se vyostřují vztahy v rodině (dějová linie se soudním sporem o zplnoletnění Anny k samostatnému rozhodování o vlastním těle), začíná se čím dál jasněji rýsovat, že boj o záchranu života dcery je vlastně to jediné, co dává Saře naději. A že je příliš těžké se té naděje vzdát. Vyústění děje sice není nijak překvapivé, ale ten kousek naděje v něm zůstává. Jedinou drobnou výtku bych měla k typicky hollywoodskému střihu obrázků - ano, všichni jsou krásní, mají krásný dům... Obsah ovšem přebíjí formu - a to je u hollywoodského filmu velmi pozitivní plus ;-) Není to film dokonalý, ale rozhodně zanechá stopu. (04.07.2009)

ZLO. Od první až do poslední scény. Zlo v kombinaci s nesnesitelnou nudou, “okrášlené” umírajícím děckem, které kdesi mezi zvracením a krvácením, chrlí moudra o životě a smrti. Ale režisérovi to bylo viditelně málo. Bylo totiž nutné zapojit ještě dalšího malého člověka (čti infans), který se ve svých 11 letech rozhodne vzít osud pevně do vlastních rukou (ehm), díky čemuž se rozvíjí strhující rodinné drama, plné plytkých (n)emocí, špatných hereckých výkonů (bylo to opravdu nutné, Alecku?) a dokonale načasovaných frází, nad nimiž se jistě zapotil nejeden americký tvůrce. 109 minut, které jsem mohla využít třeba k upřenému hledění na prázdnou zeď - jaká škoda. (10.03.2010)

Príde mi to ako taká citová vydieračka, ale ja s tým problém nemám.Videl som aj horšie kúsky.Žáner dráma zrovna nieje môj obľúbený, ale prostredníctvom dobrých (a známych) hercov sa dá dostať presne tam, kam to tvorovia chcú - do deja plného emócií, slz a utrpenia.Scenár funguje dobre, takže si tu nemusíte búchať hlavu o stol.V celom filme som sa ani moc nenudil, aj keď niektoré scény boli predvídateľné, ale dej funguje tak, že ako náhle vás chytí, pustí vás až pri záverečných titulkoch.Čo je vizitka kvalitného remesla. 85% - 4* (18.05.2011)

"Chci žalovat rodiče o právo nakládat se svým tělem." A já s Annou snaživě souhlasím. Taková je totiž role muže v tomto filmu - být sympatickou oporou a nechat malé i velké dámy rozpoutat vlnu emocí. Přiznám se, že filmy proklamující již svým námětem touhu vyvolat pláč obecenstva u mne dopředu vyvolávají ostražitý odpor, ale s trochou zdráhání musím konstatovat, že tento se celkem povedl. (16.08.2016)

Mým národům, zvláště pak Američanům. Nebojte se o švé loštomiloušké dětišky, když vám umírají na rakovinu. Je to vlastně krásná životní zkušenost plná úžasných a dojemných zážitků. Uvidíte, že vám budou umírat před očima tak krásně a dojemně, a že před svou smrtí vás obdaří mnoha životními moudry a stmelí vaši rozhádanou trpící rodinu, že byste vůbec neměnili. Všichni se budete objímat a milovat, tak žádný přemlouvání k životu. Že se sami vzdají šance na život po nešťastné lásce? Ale no tak, jsme v 21. století, století Twilightu, a víme že taková osudová láska přijde jen v teen věku. Že jde o život? Ale vždyť oni půjdou na místečko lepčejší, než je tady na Zemi. A počkají tam přece na vás, takže netruchlete, ale těšte se... Brr, nějak nejsem stavěnej na takhle pojatej film, kde nemocná holčina už nechce žít, tak přemluví druhou přemoudřelou holčinu, aby s ní hrála na ledvinovou bábu a žalovala rodiče. Úžasný, to by nevymyslel ani John Grisham. Soud, to je tak běžná věc, která přece nestojí v cestě vzájemné lásce v rodině. Stačí dojmout soudce a advokáta a vaše rodina bude o dva členy širší. Shrnuto: encyklopedie nejtupějšího hollywoodského kýče a trapného patosu bez kapky soudného rozumu. (10.07.2011)