슬픔보다 더 슬픈 이야기
More Than Blue
Réžia:
Tae-yeon WonScenár:
Tae-yeon WonObsahy(1)
Rádiový producent Kay a textařka Cream ztratili v dětství své rodiny. Z obou se stanou blízcí přátelé a nastěhují se k sobě. Kay ji dlouho tiše miluje, ale jednoho dne mu je diagnostikována rakovina a zbývá mu jen několik měsíců života. Protože se bojí, že by Cream zůstala po jeho smrti sama, rozhodne se jí najít manžela. (profhubert)
(viac)Recenzie (32)
Nie je toľko tajomstiev predsa len príliš zbytočných? Namiesto tej celej trýzne v dušiach všetkých postáv by mohli byť aspoň krásne momenty. Je krásne sa obetovať pre milovanú osobu, len toto mi prišlo až absurdné a hlavne takýto druh obety aj tak nepomohlo nikomu - aj keď nikto zase nevedel kto pre koho vlastne čo znamená. Takže z tohto pohľadu mi to prišlo úplne prehnané. Ale napriek tomu to určite malo čosi do seba, aj keď miestami ma to nudilo a ubíjalo, ale množstvo krásnych symbolov a dialógov tomu dodalo tú potrebnú zmyselnosť. No ale z celkového pohľadu je to pre mňa bohužiaľ len priemer. ()
Hmm, málokdy se stane, že mě Korejci nedostanou. A tohle je přesně ta výjimka. Neukápla mi jediná slza a jediné, co mám v hlavě je to, že to bylo absurdní. Tohle nebylo o lásce, ale o sobeckosti. Je mi líto, ale prostě jsem to tak vnímala. Jediná postava, která se mi tam líbila byla "odstupující snoubenka". Ta se svým cynismem imho snažila, aby se Kang vzpamatoval. Žel se jí to nepovedlo. Dala bych dvě hvězdy, protože už si to víckrát nepustím. Tu třetí má u mě film za Lee Seung-chula, do kterého jsem čerstvě zamilovaná a jehož jedna z prvních pecek "Hee" je ve filmu zmiňována. :^) ()
Myslím, že název "A story sadder than sadness" je naprosto výstižný. Hodně jsem si pobrečela a dokonce jsem si musela dávat pauzy, abych to psychicky unesla. Způsob, jakým je film podáván, je originální a člověk si ho lépe užije. Na konci jsem byla silně dojata a překvapena. Teď tu už pár minut koukám do zdi a nemůžu najít ta správna slova. Cream a Kay..láska. 5* ()
Při sledování korejského dramatu se vyvrací tvrzení, že "kluci nepláčou"...První hodinku jsem se držel, ale při tom nečekaném závěru, jsem začal brečet jako hejno kytovců. Takové příběhy jsou blízké nám všem. Vyprávějí o lásce, po které každý touží, o bolesti, kterou každý prožívá a snech, kterých nikdy nedosáhneme. Ani nejde více psát, to se musí vidět. Příběh smutnější než smutek... ()
Spíše než hlavní postava laskavého obětavého Kanga mě zaujala osobitá Eun, která sice není žádná princezna, spíš takové občas protivné třeštidlo, ale pod povrchem skrývá mnohem víc než se zpočátku zdá. Také je tu několik opravdu zajímavých vedlejších postav, například fotografka Jenna. Přesto, když jsem si po patnácti minutách říkal, že tentokrát to asi nebude žándý zázrak, netušil jsem co mě čeká. V pozvolna plynoucím příběhu, kde pro nás poněkud exotické zákulisí korejského rozhlasu pomalu ustupuje univerzálně srozumitelnému milostnému příběhu, se vše odvíjí přehledným a předem daným směrem. Než nadejde poslední půlhodina. Ta mě, sice "načatého" dojemným Kangovým osudem a obětavostí, ale jinak zcela nepřipraveného na to, co bude následovat, dokonale zbourala. Jen jsem hleděl a slzel a to ještě dlouho po skončení filmu. Neskutečné. ()
Reklama