Vražda

V anglickej slovenčine " THE KILLING ". Úvodnej 13 dielnej sérii som odhryzla naviják a už sa veziem na škandinávskych saniach do neznáma. Vydarený kúsok , ktorý pozorného diváka nenechá na pochybách , že Twin P. môže obsahovať aj severný vietor. Skoro až noir seriálové spracovanie , ktoré zvýrazňuje úlohu Sarah pri identifikovaní bezduchej Rosie do filmového bezvedomia . Spomalené spracovanie nemá na celkový filmovo výživný účinok žiaden vplyv.Pre Mňa YO serial choice ! (12.10.2011)

Problémem první řady je za 1. nezvládnutost konceptu 2. neusazenost formy. Bod jedna znamená zhruba to, že dvacet dílů znamená tolik zvratů a falešných stop, že v části 17 se zdá, že se začnou zatýkat i členové filmařského štábu. Detektivové se chovají jako afektovaní šílenci, pro něž vina plyne z jediného (byť nepřímého) důkazu. Problém nakonec je, že některé "sidetracky" už prostě budí dojem účelových retardací děje a navíc se člověk v tom množství klamného balastu začne trochu izolovat od detailů případu. Bod dva znamená, že první asi 3 díly vypadají jako řadová televizní detektivka s nevábným vizuálem. Teprve nástup zkušeného Henrika Rubena Genze z toho udělá zajímavou a temnou podívanou s nápaditým využitím "psychologických" detailů. Jinak jsem ale spokojený - nápad se třemi paralelními rovinami je celkem dotažený, byť rodinná linie občas sklouzává k rozpačitému přešlapování. Obrovským kladem je obsazení v čele s neuvěřitelně charismatickým Larsem Mikkelsenem (ach ty rodinné geny) a spoustou postav, které ve své nevýraznosti získávají typicky severské kontury zaťatých a posedlých podivínů (platí to hlavně o ústředním duu). Zločinu si prostě cením jako odvážného pokusu ukázat vyšetřování jako drama plné omylů a osobních tragédií. Konec je bezchybný, ani tak ne proto, že by byl překvapivý, ale spíš pro to, jak dokonale respektuje anti-happyendovost. (26.01.2013)

Jako žánrová detektivka tří příběhů je to nesporně špičkové dílo, ke kterému není co dodat. V porovnání s jinými skandinávskými knihami či filmy ale ne zcela doléhá soukromí hlavní hrdinky, podrobnost líčení průběhu vyšetřování působí někdy až přespříliš účelově a úroveň zachycení politické sféry zaostává např. za VLÁDOU. To se ovšem bavíme o přesazích žánru s výhradou, že i tato relativně slabší místa mají v měřítku komerčně zaměřené tvorby stále nadprůměrnou úroveň.  Sofie Gråbølová připomíná svým hereckým pojetím Petru Špalkovou svým ztělesněním racionální, věcné, ale nikoliv ledově chladné kriminalistky. Kriminalistka Ludinová je v jejím ztvárnění také jen člověk; na moje gusto však žije svou profesí až přespříliš. Je překvapivé, kolik mají Skandinávci kvalitních herců často mezinárodní úrovně. (19.06.2024)

Říkám si, zda je dobře, že jsem dřív viděla americkou verzi (a nastavila tak laťku krásy úplně někde jinde), protože v tomto případě se musím přiznat, že dánskou bych vzdala po prvním dílu. Herci mne prostě nebavili. Běžně ale upřednostňuji právě severské verze před americkými předělávkami. Zde to ale nezachránil ani Lars. (10.01.2018)

V Dánsku se vraždy řeší výhradně za deště, mraků, pološera nebo tmy. A jenom to domalovává ponurou, vlezlou atmosféru Forbrydelsen, za kterou jsem strašně vděčný. Zavražděná Nanna je vlastně takovou Laurou Palmer, čímž taky podobnost s Twin Peaks končí a opravdu to nemá s douglasovými jedlemi nic společného - ta úvodní linka mi když už připomíná spíš Eastwoodovu Mystic River. Nicméně mě to vcuclo jako Sára jednu z těch svých nekonečných pastilek proti kašli. A nic na tom nemění ani ta přehnaná zamotanost, kdy kodaňská policie postupně obviní a zase osvobodí půlku města. Lars Mikkelsen hraje jako o život a nekonvenční parťáctví Lundové s Mayerem mě baví stejně jako psychologický ponor do většiny charakterů, a že jich není málo. Jejich tragické příběhy vtáhnou po pár dílech natolik, že budete chtít dokoukat. (05.01.2015)