Vražda

98% První tři díly jsou slabší, vypadají jako televizní inscenace, ale poté se začne atmosféra výrazně zlepšovat. Scény v rodině mrtvé dívky se zdají nudné, ale zase je to něco, co jinde v žádné detektivce neuvidíte a nakonec do celého příběhu zapadnou. Z každou epizodou děj krýsně graduje a napětí narůstá. I když jsem od první chvíle tušil, kdo bude vrah, byl jsem několikrát tak dokonale sveden ze stopy, že už jsem pak vymýšlel lepší konspirační teorie než Daniken. I když není úplně na konci vše do vysvětleno, tak to přesto do sebe zapadá a za skvělou atmosféru a nadávkování epizod musím dát plný počet. Protože první série je nejlepší detektivka, jakou jsem kdy ve filmu/TV viděl. (A ČT tomu vyrobila opravdu excelentní dabing). (09.06.2013)

První série byla trochu zdlouhavá, v některých dílech se děj téměř neposunul, spíše se ještě víc (a zbytečně) zamotával - zkrácení následujících dvou sérií na polovinu byl dobrý krok. Za mě je ale Zločin perfektní seriál s kvalitním hereckým obsazením, vynikající hudbou, propracovanými příběhy a úžasnou atmosférou. (08.10.2017)

Jako žánrová detektivka tří příběhů je to nesporně špičkové dílo, ke kterému není co dodat. V porovnání s jinými skandinávskými knihami či filmy ale ne zcela doléhá soukromí hlavní hrdinky, podrobnost líčení průběhu vyšetřování působí někdy až přespříliš účelově a úroveň zachycení politické sféry zaostává např. za VLÁDOU. To se ovšem bavíme o přesazích žánru s výhradou, že i tato relativně slabší místa mají v měřítku komerčně zaměřené tvorby stále nadprůměrnou úroveň.  Sofie Gråbølová připomíná svým hereckým pojetím Petru Špalkovou svým ztělesněním racionální, věcné, ale nikoliv ledově chladné kriminalistky. Kriminalistka Ludinová je v jejím ztvárnění také jen člověk; na moje gusto však žije svou profesí až přespříliš. Je překvapivé, kolik mají Skandinávci kvalitních herců často mezinárodní úrovně. (19.06.2024)

Dost průměrné. Jednak je to neskutečně protahované, protože 10 dílů by bylo až až - zvraty v ději a při vyšetřování byly už tak postavené na hlavu, že skutečně, jak píše v komentáři Marigold, už jen chybělo zatýkání mezi členy natáčecího štábu. Druhak bylo chování postav mnohdy až idiotské a scénárista s dramaturgem museli být sťatí. Přesto to mělo i světlé chvilky, jen díky tomu se to dosápalo na celé tři hvězdičky. S jistotou ale budu tvrdit, že na Forbrydelsen II a III už koukat a ztrácet tím tak čas nebudu. (07.09.2013)

Problémem první řady je za 1. nezvládnutost konceptu 2. neusazenost formy. Bod jedna znamená zhruba to, že dvacet dílů znamená tolik zvratů a falešných stop, že v části 17 se zdá, že se začnou zatýkat i členové filmařského štábu. Detektivové se chovají jako afektovaní šílenci, pro něž vina plyne z jediného (byť nepřímého) důkazu. Problém nakonec je, že některé "sidetracky" už prostě budí dojem účelových retardací děje a navíc se člověk v tom množství klamného balastu začne trochu izolovat od detailů případu. Bod dva znamená, že první asi 3 díly vypadají jako řadová televizní detektivka s nevábným vizuálem. Teprve nástup zkušeného Henrika Rubena Genze z toho udělá zajímavou a temnou podívanou s nápaditým využitím "psychologických" detailů. Jinak jsem ale spokojený - nápad se třemi paralelními rovinami je celkem dotažený, byť rodinná linie občas sklouzává k rozpačitému přešlapování. Obrovským kladem je obsazení v čele s neuvěřitelně charismatickým Larsem Mikkelsenem (ach ty rodinné geny) a spoustou postav, které ve své nevýraznosti získávají typicky severské kontury zaťatých a posedlých podivínů (platí to hlavně o ústředním duu). Zločinu si prostě cením jako odvážného pokusu ukázat vyšetřování jako drama plné omylů a osobních tragédií. Konec je bezchybný, ani tak ne proto, že by byl překvapivý, ale spíš pro to, jak dokonale respektuje anti-happyendovost. (26.01.2013)