Návrat Temného rytiera

THE DARK KNIGHT RISES má určitě nejlibovějšího a jednoho z nejděsivějších padouchů všech dob (včetně Nolanovy Batman série), pro mě svojí hrůzou a takřka nesmrtelností srovnatelného i s monstrem z ALIEN. Ale koncepčně se TDKR nepovedlo tolik jako předchozí THE DARK KNIGHT, protože zatímco předchozí díl byla naprosto semknutá a ultimátní jízda. TDKR při svých 164 minutách nedrží zdaleka tak dobře dohromady a spirituální reunion Bruce Wayna je jednou velkou fackou divákovi, která nebyla nutná. (30.07.2012)

Nolan se nás za pomoci supermonumentální hudby snaží přesvědčit, že tohle je to největší žrádlo. Pro mě to je možná právě až moc nafouklé. Batmanovská mytologie mi nikdy nepřirostla úplně k srdci, takže se mnou ty zvraty zase tak moc neházely. Navíc ten Baneův cíl, připomínající francouzskou revoluci mi přišel úplně divnej a zbytečně složitej. Přesto jsem se nenudil ani chviličku. Bane má superpřetuněnej hlas a přechozím dvoum záporákům se vyrovná. Každopádně se mi moc líbila scéna, když Batman dostal přes držku. Stačilo natočit normální bitku bez hudby a najednou působil, jak unavená, slabá sračka. Nolan je šikula. Btw Alfréd zase totálně vládne. (13.01.2013)

Třetí díl BATMANA představuje spíše zklamání než zážitek. Snaha udržet stůjcostůj rozměr filmového eposu je křečovitá. Na problémy je zaděláno už ve scénáři a námětu. Padouch, o kterého jde tentokrát, připomíná fašistoidního či ultralevého populistu, který teror kombinuje s nebývalou dávkou sociální demagogie. Seznam neuvěřitelností tím není vyčerpán. Představa 11-12letého děvčátka fyzicky zvládajícího na stěně smrti odlehlého popuštního vězení to, co je nad síly dospělých zdravých mužů, je problematická sama o sobě; Batmanovo přemístění - bez technických prostředků - mezi arabskou (?) pouští a americkým (?) Godhamem je další potíží; ztotožnění tohoto dospělého děvčátka s padouchem v klíčové scéně filmu hraničí se scénaristickým zoufalstvím. Zdá se, že i v tomto případě platí úsloví o nastavované kaši. Tento proces je zatím v počátcích; na druhou stranu je tu fakt dlouholeté přípravy a také zásady, že Batman v tomto pojetí je v zásadě vysvětlitelný z dosažitelné byť špičkové válečné techniky a zbraní. Podobných, byť ne tak vyhrocených lahůdek najdeme - ke škodě díla - ve třetím BATMANOVI více. Batmanovo - rovněž krajně nepravděpodobné - zmrtvýchvstání v posledních scénách naznačuje prostor pro tvorbu čtvrtého dílu. Máme se bát nebo naopak těšit? (04.09.2012)

Do zaznění americké hymny to nejlepší, co jsem kdy v americkém blockbusteru viděl - to pro spoustu lidí znamená, že se budou zhruba první hodinu nudit, já jsem užíval mistrovskou tenzi, kterou Nolan naprosto ovládá plátno. Vystačí si při tom bez akce, jen s masivně budovaným pocitem neklidu. Po americké hymně jsem se s filmem začal trochu prát - bráchové nejspíš sledovali kritiku, která se snesla na ideologické pozadí Temného rytíře zleva a jako by si chtěli se zastánci sociální spravedlnosti a přerozdělení vyřídit účty. Nicméně zvolili si ničivou "weapon of choice" - Bane je uhrančivá, drtivá a naprosto démonická postava, která Balovu Wayneovi / Batmanovi umožňuje dělat to, v čem jsou nejsilnější: obětovat se pro film / Gotham. V závěru mi chyběla soustavnější práce s příběhem i postavami, tempo je záměrně hodně splašené a dávkování informací úsečné, docela překvapí i rozporuplný návrat ke "komiksové" mytologii jedničky... Závěrečný mega-twist, který trochu oslabí pure evil auru Banea, mě vytrhl z pobožného blouznění o jedné z nej postav v trilogii. Ale marně přemýšlím, kdy jsem naposled viděl něco tak drtivého, monstrózního, majestátného a přitom filmařsky vybroušeného. Říkalo se, že Batman bude králem sezóny - a i přes spoustu námitek jím pro mě neohroženě je. Edit: Teprve druhé shlédnutí odhalí, jak důsledný a přitom emocionálně úrodný tenhle film je. Imaxová kopie je ohromující a ten film každým detailem získává. Grandiózní... (19.07.2012)

„No one cared who I was, until I put on the mask.“ Řekl to Bane, Batman, či sám Gotham..? Strach, Chaos a teď Bolest prostřednictvím drtivého vítězství epiky. Nolan v této žádané disciplíně objevil zcela neprobádané kouty vesmíru a protože sviští rychlostí světla, má pasažér ztíženou šanci zachytit pouhým okem jakákoliv tmavá mračna. Navíc, Chris se naučil akci i vyjádřit emoce a udělal tak poslední krok k vlastní komplexnosti - filmové to nesmrtelnosti. Jen jedna drobná, nepodstatná výtka, v které se shoduji se Sonnerym. Drobným gestem Alfreda na zahrádce kavárny to mělo skončit - představivost je totiž odjakživa ten nejvýkonnější vesmírný pohon.. Dodatek: Baneův chorál made in Zimmer je prvotřídně ďábelský, to hustilkou přifouknutý Hardy ostatně taky.. (27.07.2012)