Walking Too Fast
Réžia:
Radim ŠpačekScenár:
Ondřej ŠtindlKamera:
Jaromír KačerHudba:
Tomáš VtípilHrajú:
Ondřej Malý, Kristína Tormová, Martin Finger, Luboš Veselý, Lukáš Latinák, Barbora Milotová, Oldřich Kaiser, Ivana Uhlířová, Iva Pazderková, Jana Janěková (viac)Obsahy(1)
Československo, 1982. Totalitní režim se zdá jako nekonečný a neukončitelný. Antonín, příslušník tajné policie, je vnitřně neklidný, možná až psychopatický násilník, plný neartikulovaného vzteku a zoufalství. Znuděný vším okolo sebe nasměruje své démony ke zdánlivě čistému, spíše ale neuchopitelnému bodu – k mladé ženě Kláře. Není to láska ani jiný druh čisté vášně – pouze spalující touha po iluzi útěku z šedivé klece a nudy. Antonínova nesmyslná snaha získat Kláru pro sebe ho obrací nejen proti tradičním nepřátelům režimu, ale i proti vlastním lidem a systému samotnému. Pokud ale Antonín porušuje pravidla organizace, jíž slouží, není to gesto občanské nebo dokonce politické – je to vzpoura čistě osobní a zběsilá. (oficiálny text distribútora)
(viac)Zaujímavosti (18)
- Ve filmu uslyšíme několik undergroundových hudebních nahrávek, které byly v době filmového příběhu (1982) totalitním režimem zakázány. Mimo jiné jde o kapelu Plastic People of the Universe a písničkáře Karla "Charlieho" Soukupa (jeden z mluvčích Charty 77, kterému roku 1982 agenti STB v podstatě nařídili emigrovat z Československa a později žil v australské buši jako poustevník). (Hannibal1913)
- Antonín (Ondřej Malý) jezdí v soukromí zelenou Škodou 120 LS, v práci využívá bílou Ladu 2102. (FIAT 500)
- Na konci filmu, když Antonín (Ondřej Malý) a Pavel (Luboš Veselý) jedou zelenou škodovkou směrem k řece, zní z rádia píseň „Bella Ciao“. Jde o italskou folkovou písničku z 19. století, která se v upravené verzi proslavila jako hymna protifašistického italského odboje za druhé světové války. Ve filmovém a televizním průmyslu ji zpopularizoval především španělský seriál La Casa de Papel (od r. 2017), kde jde o jednu z ústředních a symbolických písní. (FIAT 500)
- Děj se odehrává někdy v 80. letech minulého století. Původně plánované umístění děje do roku 1982 pomocí titulku na začátku filmu bylo nakonec zrušeno. (Kmotr76)
- Scénář filmu vznikal během osmi let, první verze začal scenárista a filmový publicista Ondřej Štindl psát koncem roku 2001. (Ded@M@tes)
- Film získal Cenu české filmové kritky v kategoriích nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší scénář, nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Cenu RWE pro objev roku si pak odnesl Ondřej Malý. (Ded@M@tes)
- Na plzeňském festivalu Finále si film vyloužil čestné uznání a Ondřej malý cenu pro nejlepšího herce. Snímek obdržel také cenu FITES Trilobit. (Ded@M@tes)
- Jedná se o první film, ke kterému si Radim Špaček sám nepsal scénář. (Dodmund)
- Scénáristu Ondřeje Štindla napadl námět při cestě z kina, kde viděl Scorseseho Casino (1995). Přemýšlel o tom, jak by asi vypadal podobný film, kdyby byl český. Tak vznikl úplný základ příběhu Pout. (Dodmund)
- Ve filmu se neobjeví ani jeden zjevný symbol doby, žádná rudá hvězda, atd. Tísnivost doby je vyjádřena jinými vizuálními prostředky. (Dodmund)
- Radim Špaček je držitelem Plyšového lva za experimentální film Rychlé pohyby očí (1998) a zároveň Českého lva za nejlepší film roku Pouta (2010). (panmroz)
- Film získal Českého lva 2010 za nejlepší film, Ondřej Malý zvítězil v kategorii Nejlepší mužský výkon v hlavní roli. (M.B)
- Cena: Finále 2010: Cena za nejlepší herecký výkon (Ondřej Malý). [LFŠ 2010] (Krouťák)
- Představitel hlavního hrdiny Antonína, Ondřej Malý, si svou roli zasloužil také díky přesvědčivosti, s jakou dokázal na požádání seřvat komisi na konkurzu. Nikdo nechápal, jak z někoho tak sympatického může jít takový strach. (Arbiter)
- V interview s disidentským spisovatelem je řeč o scifi románu, v němž si postavy prokazují důvěru tím, že jedna z nich dostane nůž a všichni ostatní v téže místnosti usnou. Jde o román Kallocain od Karin Boyeové z roku 1940. (gjjm)
- Scény, kde Antonín (Ondřej Malý) sedí na pilíři a hází lahev do vody, vystupuje z auta na mostě nebo v závěru filmu vstupuje do řeky, byly natáčeny v Kralupech nad Vltavou, a to pod městskou lávkou, na Masarykově mostě a v Kralupské tůni na lobečské straně Vltavy. (Wisborg)
Súvisiace novinky
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (viac)