Zakázaný tanec

Tahle jednoduchost mi úplně stačila. Já vím, že je to další trapnej taneční americkej film, ALE v jednoduchosti je kouzlo, ne? Popravdě když jsem se na to dokoukala, tak jsem byla nadšená. Asi jsem divná, ale takový film s takovým dějem jsem neviděla. Jako ano viděla jsem ZASE ohranou teenagerovskou romantiku, ale já teď myslím, to vedle. Tanec zakázán - CO? Malý pohyb a máš zapis u policajtů. Tak to byla paráda..! Vážně jsem z toho na větvi..! :) (13.02.2012)

Zbytečný a dosti nudný remake, který se svým příběhem měl ale radši zůstat v 80. letech, stejně jako hlavní představitel hrající si na Travoltu. Příběh o prdelákově, ve kterým se nesmí tancovat a zpívat už dneska asi moc lidí žrát nebude. Zvláště, když je tady toho tance minimum a postavy jsou naprosto nesympatické. Dennis Quaid už by se měl naučit vybírat role a Andie MacDowell jsem tu málem nepoznal. Ale aspoň, že ty songy jsou celkem fajn. (02.04.2012)

Je to tady, pozor, budu nadržovat a hledat něco, co pod slupkou možná ani není. Footloose se mi líbilo a ač jsem neviděl žádný současný taneční film, troufnu si tvrdit, že je právě tento něčím mnohem víc. Návratem k bezstarostnosti třeba takové Pomády. Může za to hlavně Kenny Wormald v hlavní roli – čistě heterosexuálně uznávám, že jsem se do jeho “jamesdeanovského” charakteru zamiloval, bavil mě a perfektně mi zapadl do prostředí maloměstského zapadákova, kde jeho duše opravdu úzkostlivě trpí z místní omezenosti. Craig Brewer i ve svém třetím celovečerním zářezu ušatému divákovi dokazuje, že jako perfektní hudební dramaturg v rádiu by se určitě neztratil (to není urážka). Jeho soundtrackové doprovody jsou jedinými “VA”, které mě dnes dokážou zaujmout. Samozřejmě se najde spousta (spousta!) scén, které naprosto nakopávají do zadku logiku, a také nesmyslných dialogů, jež uši trhají až u kořínků (absurdní scéna “Každý víkend tady závodíme s autobusy.”). Ale světe div se, překousnu to a remake Footloose se zařazuje mezi má malá guilty pleasure. 70 % (10.04.2012)

To takhle do jednoho zapadákova s prazvláštníma „zákonama“ přijel městskej boreček. A rebeloval, protože mu místní „zákony“ moc nevoněly. V průběhu filmu se tenhle boreček strašně naštval na celý město a tancem upustil trochu páry. Tím se uklidnil a začal opět rebelovat, aby se mohlo tancovat na maturitní ples v zapadákově, kde je tanec zákonem zakázanej. Bavit se někteří možná budou, od základu strašná pitomost a nedá se dát víc jak 2* (04.04.2015)

V prvé řadě nutno zmínit, že nejsem zrovna fanouškem tance (důvodem může být fakt, že jsem dřevo) a tanečních filmů, nicméně občas je fajn otevřít se novým věcem, tudíž jsem po této zmodernizované předělávce sáhl poměrně s chutí a k mému údivu jsem se vcelku fajnově pobavil (nemohu srovnávat s originálem z roku 1984). Snímek obsahuje snad všechna myslitelná klišé v rámci žánru, i přes to se s přízemním a prosťoučkým scénářem režisér vypořádal poměrně slušně, když proti sobě postavil americký tradicionalismus opřený o morální hodnoty vycházející z božské autority a dravé, aktivní a po zábavě toužící mládím, které není až tak zkažené, jak by se mohlo na první pohled zdát (idealismus jako hrom, ale sem to pasuje). Líbí se mi ono hlavní pnutí ve filmu, kdy je jižanská komunita fungující na zcela správně vykresleném kongregačním principu konfrontována s požadavky na redefinici základních norem, které překvapivě nejsou výsledkem sympatií k Bohu či víře v určitý etický a morální kodex, ale tragédie, která dala představitelům komunity legitimitu odvolat se na právě zmíněné autority. Následuje přirozeně ideová konfrontace (mladí X staří, tradice X pokrok, dozor X důvěra, zákony X svoboda), která končí samozřejmě pohádkově a zcela v souladu s pojetím celého filmu. Mimochodem toho tance zde až tolik není a má to fajn soundtrack. 7/10! (06.02.2012)