Camino

Sledovat mladinkou Nereu Camacho, jak umí spontánně odehrát radost ze života i ze smrti, byl zážitek, ale mé 4* jsou tentokrát hodně na hraně, protože posledních 20 minut bylo bezostyšné natahování diváka na skřipec a potlesk v pokoji umírající hřebíčkem do rakve mého do té doby převládajícího dojetí. Z popela to pak vytáhly Camininy finální haluzky - jako bezelstně vztyčený prostředníček směrem k nebesům. (27.12.2009)

Neuvěřitelně stupidní citový terorismus, který používá úplně stejnou škálu emocí a přesvědčovacích prostředků jako náboženský fanatismus, proti němuž brojí. Camino je obludným triumfem dořečenosti, citového vydírání a té nejtupější agitky. To, že agituje za "bezideologičnost" ji sice může šlechtit, ale nic nezmění na tom, že Camino je hloupá a záludná reklama na dětskou nevinnost a Conversky. Všechno je v ní uzpůsobeno tak, aby působilo – přitom zdánlivě vysoké je v tomto filmu jen odpudivě přízemní. Já osobně se tváří tvář takovým patvarům dostávám do stavu bezmezné zuřivosti. Jeden z nejdebilnějších filmů, které jsem kdy viděl. (22.02.2010)

Velké překvapení letošního festivalu. Tak dlouhé a nenásilné ždímání slz z řad diváků jsem už dlouho nezažil. Film jsem si vybral hlavně podle traileru, ve kterém jsem spatřil cosi magického a jsem rozhodně rád, že jsem jej zvolil do svého programu. Skutečný příběh vážně nemocné dívky je především o víře, lásce a smrti, obsahuje však prvky fantasy, které se mi dost líbily, i když jich tu není mnoho. Např. scéna kdy Camino sní, že ji rodiče vysadili na ulici a pronásleduje ji temný anděl na hřbitov, je jako vystřižená z nějakého hororu. Tyhle snové úniky mimo svět, ve kterém všichni žijí, mají také svou symboliku. Oceňuji je ale hlavně z hlediska jistého odlehčení té drsné reality, která se odehrává na plátně před vašima očima. Postav je ve snímku mnoho, ale těmi hlavními jsou především hlavní hrdinka Camino, její až místy fanatická věřící matka a otec, který je v podstatě slaboch, ale svou dceru věrně miluje. Je však zbytečné vůbec popisovat o čem to vlastně je, protože tohle je jeden z filmů, který každý musí vidět na vlastní oči, aby byl zasažen velkou dávkou emocí. I když již na počátku tušíte, jak to asi dopadne, v průběhu sledování filmu i ateista začne věřit, že se stane zázrak. Jak už jsem řekl dříve, příběh je hodně silný a v podstatě přes 2h sledujete, jak malá holčička bojuje v bolestech o přežití, s vírou, se svou matkou, sama se sebou, a přesto to ani chvilku nenudí. Při tomto snímku budete soucítit, nenávidět i milovat. Ještě jednu věc bych rád vyzdvihl a tou je výborná dramatická orchestrální hudba, kterou složil Rafael Arnau. (9/10) [MFFKV 2009] (07.07.2009)

Kristovy rány! Pardon. Tak dát tomu nebeských 5 hvězd nebo spíš pekelný Odpad!?     Jistě, citové vydírání zafungovalo. Divný pocit v břiše, byl jsem dojatej, slzy v očích a tak. Ale to zrcadlo, nastavované náboženskému fanatismu, mi přišlo až moc přeleštěné. A stejně z něho na mě náboženská propaganda cynicky vystrkovala prdel. Spíš tedy boubelatou prdelku barokního andělíčka. Co teď s tím? Mám na smrt vypláznout jazyk, přimhouřit slastně oči a tu filmařskou hostii, položenou na jazyk, s nadějí spolknout, nebo ji mám vztekle vyflusnout a ucedit, že nehraju? Ostatně, jak stojí v závěrečných titulcích: A la memoria de Alexia González Barros, fallecida en Pamplona en 1985 y actualmente en proceso de beatificación. Blahořečení? Komerční institucionalizace víry? No ještě toho tak trochu... A ano, Nerea Camacho tady byla úžasná a naprosto přesvědčivá. A nádherná. Přímo nadpozemsky krásná. Samozřejmě. Nehezká holčička, například s hrbem a zaječím pyskem, by diváky tak moc citově nerozbourala, a starý estét Bůh by o ni třeba neprojevil (tak předčasně) zájem. Natož jako o potenciální světici. Přesto, i jako satira si to svých pět hvězd zaslouží. Kdyby už jen za ta slova, kterými nešťastného otce poučoval kněz: „Bůh vytváří krásné dílo s touto maličkou. A nepochybuj, že cokoliv, co jí připravil, je pro její dobro.“ Rakovina je KRÁSNÉ DÍLO? No, já jsem člověk přející, proto se budu za toho flanďáka modlit. Aby si ho náš Pán vyvolil pro své další krásné dílo a ráčil ho obdarovat, třeba rakovinou varlat. A její matka? Ďábelsky důsledné projevy lásky k Bohu, ve své zrůdnosti čisté a dokonalé. Netuším, co by jí na to řekl Ježíš, ale vím, co já. Té bych za trest denně promítal Život Briana a aby nemohla zavřít oči, nasadil bych jí na hlavu jeden šikovný aparátek . Což nezní moc křesťansky, uznávám. Ani důvody, proč nakonec filmu dávám pět hvězd. Příběhu dojemnému i cynickému zároveň, této božsky jedovaté slině, stékající po neposkvrněném rouchu sošky Panenky Marie až k našim nohám. A víte co? Nebojím se. Jestli se můj komentář k této "rakovině - krásnému božímu dílu" Bohu nelíbí (a po mé smrti bude mít tu drzost mi to vyčíst), to je jeho problém, ne můj. Ostatně, jako vševědoucí ví přece všechno. Takže i to, kam si svoje podobná "krásná díla" může strčit... (30.07.2013)

Jasně, je to DOJÁK. Ale nádhernej po všech možných stránkách. V první řadě Nerea Camacho a její kukadla, který snad rozněžní i kámen :-) A herecky neni vůbec špatná, k čemuž se přidávají v podstatě všichni ostatní v čele s matkou, otcem atd. Ta vypočítaná dojímavost řady scén je tak tak na hraně a být to jediná úroven filmu, snadno by se mohl přehoupnout třeba až k odpadu ( což se asi některým stalo a stane ). Film ale řeší i velmi zajímavou otázku fanatismu, víry, lásky, rodinných vazeb a léčby. Proto určitě stojí zato Camino vidět. Navíc je to podtrhnutý tim " based on true story ". Pro mě osobně je to silný téma a otázku hranice mezi vírou a fanatizmem si musí klást každej věřící člověk. P.S. Nejspíš se po shlédnutí tohohle kousku nikdo do katolickýho semináře nepožene :-) a to je dobře! Protože ty bludy, co učí o Boží vůli a andělíčcích - to je snad největší lživá urážka Boha, co lze vymyslet! Ještěže je to úplně jinak... ( na rozbor tu neni místo a asi by vás to nezajímalo :-)). DOPORUČUJU!!! ( 44. KVIFF ) (16.07.2009)