Psanec Josey Wales

Ne uplne klasickej Clintovo western. To z toho duvodu, ze tentokrat Clint neni nejakej bezejmennej tajemnej drsnak, ale jeho postava je docela slusne napsana, ma i nejakou tu historii. Ale jinak je to vicemene klasika o pomste. I kdyz mi pride, ze se Clint nemoh uplne rozhodnout, co to vlastne chce presne natocit. Takze vetsinu casu neni jasny, jestli Clint pred nekym utika, jede nekoho zabit nebo se proste z nejakyho duvodu stara o svoji "rodinku" slozenou ze staryho indiana, mlady indianky, stary baby a mlady holky. Co se tyce Clinta, opet se tvari jak nejvetsi tvrdak, nijak moc toho nenamluvi, tentokrat strili obouruc a poresi peknejch par desitek parchantu. A je tu jedno vtipny osvezeni, Clint neustale zvejka nejakou sracku a skoro furt si odplivava a pokud muze, tak i nekomu do xichtu. Docela povedenej, i kdyz trochu dlouhej western. (28.02.2010)

Slabinou tohoto westernu je jeho rozvleklost, kterou jako by chtěl Eastwood navázat na Sergia Leoneho. Jenže v tomto případě nám naservíroval mnoho nudných pasáží a zejména díky délce je děj bez spádu, což celému filmu dost škodí. Clint Eastwood alias Josey Wales umí dobře trefovat nejen olovem, ale i slinami, které neustále plive. Je to vlastně typický znak pro jeho postavy. (22.01.2011)

Tak co, budete tasit nebo si pískat Dixie? Památný western o psanci Josey Walesovi, kterému nezbylo nic, než dva jeho kolty a rychlé ruce. Wales je usedlý farmář, stará se o svůj majetek, rodinu, je silně věřící. Od své pověsti výborného střelce se zabijáckým instinktem se už dávno odprostil. Když jednoho dne, ho při práci na poli vyruší střelba a křik. To kavaleristé pobijí do jednoho celou jeho rodinu a spálí dům. Následuje dojemná scéna, kdy Josey oplakává ztrátu svých nejbližších. Pak už následuje dlouhá cesta za pomstou, na které Wales poznává spoustu nových lidí (předvede geniální trik s prohozením koltů) a vydává se vstříc svému osudu. Eastwood je v té době ve vrcholné formě a jednoznačně ve filmu předvádí, proč je nejvyhledávanějším hercem Hollywoodu. Původně snímek režírovat neměl, ale v průběhu natáčení usedl za režisérský pult a dokončil toto rozsáhlé dílo. Ve filmu se objeví několik herců s nimiž Eastwood spolupracoval i na jiných projektech, ať už jde o Sondru Locke (Železný stisk, Nikdy neprohrát, Vždycky zvítězit, Bronco Billy, Náhlý úder) Johna Vernona (Drsný Harry) či Billa McKinneyho (tady by byl výčet poněkud delší, jmenovat můžu třeba Thunderbolt a Lightfoot či Růžový Cadillac). Silně protiválečný film, jehož hlavním motivem je fakt, že ne pokaždé je pomsta správnou volbou. Snímek se dostal do amerických kin v době, kdy USA stahovaly své vojáky z Vietnamu a tak má závěr filmu pro zámořské publikum ještě mnohem větší rozměr a význam. Film o smutku, naději, pomstě a usmíření. (17.11.2009)

Role drsných chlápků z drsných časů jsou pro Clinta Eastwooda jako stvořené. Tentokrát nám prostřednictvím hlavního hrdiny nabízí zajímavý a poněkud nezvyklý pohled na konec občanské války ve Státech. Příběh je v akčních pasážích místy maličko přehnaný, leč v míře očekávané a přijatelné v rámci žánru - jak by řekl Josey Wales: "S tím počítám." (26.07.2009)

(1001) Ta románová struktura zůstává opravdu hodně, hm, kašel, románová, ale říct to Clintovi do očí jako výtku bych si netroufla. Taky jsem si nedávno uvědomila, že mám nějak naučeno vnímat všechnu jeho tvorbu jako osobní politické prohlášení, zatímco on skrze filmy provozuje osobní politický komentář - což v pokoji moji hlavy značně mění situaci a zatím na to musím vědomě myslet, abych mu nekřivdila. V mezičase si dojetím pláču nad plejádou vedlejších postav utvářejících výslednou formu. Postřelený Jamie, monologující Watie a hrdě vztyčený Deset medvědů jsou mí jasní favorité, z uvedených důvodů. Se samotnou postavou Joseyho to bude komplikovanější - je to zvláštní hybrid mezi Clintovým bezejmenným a regulérní postavou z filmů založených na charakterech - oproti bezejmennému známe jeho původ, zázemí, okolnosti, ale přesto z něj (a zejména mimo kameru) vznikla legenda s kvazi nadpřirozenými schopnostmi, pro kterou neplatí stejné zákony a pravidla jako pro lidi, kteří pijí stejnou vodu a bojují stejné boje jako on. Srdíčkem prozatím preferuji sevřenost, pojmenovanost a přiznanou magičnost Tuláka z širých plání, ale uvidíme, k čemu dospěji časem - můj tatínek si Psance pouští minimálně jednou do roka, takže příležitostí k revizi bude víc než dost. (19.09.2016)