Vyhnanství

Inscenace pojednávající o nacismu a demokracii, emigraci, odbojných a lhostejných měla v době vzniku druhý význam, navozovala podobné postoje a okolnosti v totalitním režimu, byť trochu jiného druhu. Že je přesvědčivá i dnes, to je zásluhou dobré adaptace a především podmanivých výkonů herecké špičky té doby.90%. (05.08.2018)

Jedinečná záležitost šitá na míru obrazovky. Rozhodně není radno přehlížet počátky tvorby Jiřího Adamce, v osmdesátkách se blýskl rozhodně vícekrát (Brakýři) - než se dal cestou pochybné seriálové tvorby. Zde měl k dispozici výbornou Hubačovu dramatizaci neméně výborné předlohy a herecké obsazení, z něhož se tají dech - stačí si jen přečíst jména. To však neznamená, že jako režisér Adamec neměl na bravurním výsledku podíl - naopak celková střízlivost, uměřenost a emoční gradace jsou vizitkou jeho kdovíkde zašantročeného citu. Vyhnanství je pozoruhodným obrazem vnitřního rozkladu iluzí a jistot, který evokují nejednoznačné a poutavé postavy oživené jedinečnými představiteli. Petr Haničinec a Jana Hlaváčová zde předvádějí neskutečnou psychologickou drobnokresbu, která ochromuje hořkostí a palčivostí. Zdárně jim sekundují jak další herečtí velikáni, tak tehdejší mladá garda vč. velmi přesvědčivého Lukáše Vaculíka, jehož postava rebelanta s hlavou v sovětských dálkách naštěstí nikdy nesklouzne k ideologické účelnosti, jak jsem se zpočátku obával. Vyhnanství je nezapomenutelnou ukázkou ztracené linie televizní tvorby, které ani v době tuhé normalizace nešlo upřít nároky na diváka, herce a nadčasovou výpovědní hodnotu. (14.09.2018)

2/2 Lion Feuchtwanger v českých televizních adaptacích patří mezi ta díla, která jsou naprosto výjimečná. K úplné dokonalosti schází jen, aby byla tehdy natočena celá trilogie Čekárna (1930-1940), včetně Úspěchu a Oppermannů. K dalším takovým perlám samozřejmě můžeme připojit Ubohého pana Kufalta a I ve smrti sami podle Hanse Fallady. (30.11.2019)

Nejsilnější momenty této dvoudílné inscenace jsou ve společných scénách Kopeckého s Hrušínským. V těch chvílích to nádherně emočně jiskří a je radost ty dva sledovat. Po zbytek času je to silně depresivní drámo, ve kterém herci pateticky deklamují hromadu textu, do toho hraje tklivá hudba a i když to určitě něco do sebe má, je toho (alespoň pro mne) málo. (21.03.2017)

"Všechno má svůj smysl, i tahle naše bída..." Tahle úvodní vcelku optimistická slova pronesená Vladimírem Menšíkem, dostávají v průběhu této dvojdílné televizní inscenace podle románu Liona Feuchtwangera dost na frak. Ona je totiž bída a bída. Tenhle autentický příběh o lidech, kteří "ztratili domov a nový zatím nenašli," je minutu od minuty depresivnější a na jejím konci už snad zbývá jen vypjatý hudební motiv z pera hudebního skladatele Trautweina (celkový výborná hudba Otmara Máchy). Tomu toho opravdu moc nezbylo. Přišel o práci, o ženu a patrně i o syna. Neštěstí ale zažívají i jiní (vydavateli listu zavřiu v Německu dceru, jeho šéfredaktor má zas vážně nemocnou ženu) a tak není nikdo, kdo by mohl Trautweinovým pomoci (ač oni dokud mohli, rádi pomáhali jiným). Pokud jde o herecké stránku, musím vypíchnout Janu Hlaváčovou, která ten svůj přerod z velkorysé ženy a milující manželky do ženy zdrchané a zoufalé sehrála vskutku bravurně. Ta scéna její závěrečné totální rezignace v níž nezazní jediné slovo, je i zajímavě natočena. Docela mrazivé řekl bych. (19.03.2023)