Global Metal

dobré, ale rozhodně z toho šlo vytřískat mnohem víc, za prvé jsem nepochopil, proč se film zabývá jenom jedním stylem metalu, já jako příznivec symfonickýho metalu, nebo folk metalu bych rozhodně ocenil pár slov třebas o vzájemném prolínání mezi žánry, nebo o co jsou ty které ukázané kapely obohaceny z místních tradic. Ovšem jakožto náhled na metalisty z některých kultur vzešlých funguje převelmi dobře. (16.02.2013)

Sam Dunn se vydal do netradičních míst světa, alespoň tedy co se metalové hudby týká, aby provedl sondu, jak že to tady vůbec s tímto stylem muziky je. A my se díky tomu z první ruky dovídáme spoustu zajímavostí a spojitostí přímo od domorodců. V tom já vidím největší přínos, protože o metalu vám obecně může vykládat kdejaký expert, jenže stejně poutavě (ba možná i víc) dokáže vyprávět obyčejný fanoušek. 90 % Oblíbená část- dotaz na Armina (Írán), zda někdy viděl něco podobného jako nasprejované logo Slayer (11.08.2011)

Kvalitni a zdarily dokument o vnimani metalu v Asii a Jizni Americe. Dobra rezie, zajimave informace a pohled na zivot v jednotlivych statech, ktere mohou zaujmout i cloveka, ktery se o metal nikdy nezajimal. Sice mi zde chybi trochu nejaky vylet do Afriky, ale i tak se tvurci solidne projeli. Pro me osobne byl metal vubec prvni hudebni zanr, ktery me v puberte dokazal zaujmout. (09.08.2012)

Dokumentu jsem se docela bál. Nenávidím totiž metal. Dokument je však postaven tak, že hudba zde není primární záležitostí. Spíše zde metal prezentuje, jako nějakou filosofii, zejména, mladé generace. Co musím na dokumentu rozhodně ocenit, jsou velmi exotické destinace, které má divák možnost navštívit. Takže i lidé, kteří nenávidí metal nebudou na konci znechucení. Nějak se však nezbavím pocitu, že podobný dokument by bylo možné natočit na bázi každého hudebního žánru. Dávám pěkné 2*. (16.08.2012)

První dokument je spíše dokumentem o stylu jménem metal (Headbanger yourney). Tento druhý dokument je dokumentem o lidech, kteří si tento druh hudby zvolili pro život. Postupně se podíváme do Brazílie,Japonska,Indie,Číny, Izrael a střední východ. Postupně zjistíme, že jinde je tento styl brán jako postoj proti zažitým tradicím anebo proti represím daného režimu. Osobně mě někdy připomněli to co se tu kdysi dělo za komunismu. Nezažil jsem to, ale slyšel jsem a četl jsem o tom hodně. Co mě mrzí tak se nepodívá na východní evropu, kde tento styl hrál taky svojí revoltující roli a život nebyl peříčkem pro lidi s dlouhými vlasy a džískou. Važme si tedy nyní co máme. Jinde by za to dali i život! (03.05.2009)