Štvrtý druh

Ak sa radi bojíte a ešte lepšie, ak aspoň trochu veríte, že nie sme vo vesmíre sami, je pre Vás tento najnovší hororový počin povinnosťou. Olatunde Osunsanmimu sa po divácky neúspešnom režisérskom pokuse Within podaril tentokrát obrat o 180° a výsledok prinajmenšom určite nezostane bez búrlivých reakcií verejnosti, veď už teraz je internet plný diskusií o pravosti a nepravosti použitých materiálov a už to sa dá považovať za úspech, film o ktorom sa bude dlho hovoriť. Ktovie, čo by sme zistili, keby sa niektorí z nás nechali uviesť do stavu hypnózy. Ste si istí, že v noci spíte vo svojej posteli? (10.12.2012)

Režisér Olatunde Osunsanmi kráčí moderní a superlevnou cestou, kterou mu vyšlapali slavní kolegové. To ve výsledku znamená dokumentární formu vyprávění, pyšnící se nálepkou „podle skutečných událostí“ a nedovysvětlený závěr. Ne že by si to filmový trh vyloženě žádal, ale pokud chcete dneska na sebe upozornit a vydělat tuny prachů, taková volba vám při troše štěstí může vyjít. Nesmíte ale zapomenout na důležitou věc a tou je samotný příběh, protože ten zde tentokrát chybí. Přestože se nejedná o zázračné dílo s kdovíjak znepokojujícím tématem (žánrově spřízněný seriál Akta X mi byl bližší), tak alespoň nepostrádá cit pro vyvolání napětí ve správný okamžik, a nechybí mu ani depresivní atmosféra, kterou zapříčinilo hlavně chladné prostředí Aljašky. Svůj účel - a to pobavit - splnil tedy docela dobře, ale nehrozí, že bych kvůli němu trpěl nespavostí. (11.02.2010)

Nič moc. Film, ktorý je akousi kolážou archívnych záberov a klasickej filmariny. Snaží sa tak navodiť dojem akejsi autencity a pravosti "faktov a udalostí", ktoré v snímku odoznejú. Či niekto uverí alebo nie, to je každého osobná vec. U mňa to skôr navodilo opačný efekt a pocit trápnosti. Čo sa týka Milly Jovovich, mám ju rád, je to taký typ veľmi osobitej a originálnej herečky, ale tu som mal dojem, že miestami dosť "prehrávala". Slabučký priemer. 50/100 (02.09.2014)

Tento film určitě zažije dost rozporuplné reakce, jedni jej budou vynášet do nebes a věřit naprosto všemu co se ve filmu odehrálo a druzí, jako například já, budou rádi vůbec za to že to dokoukali do konce. Mě osobně již tyhle jakože dokumentární horory začínají pěkně lézt krkem, kde jsou ty časy Cloverfieldu, REC nebo prapootce všech těchto filmů Záhady Blair Witch. Čtvrtý druh je odvysílán formou barevného filmu a do něj vkládaného černobílého dokumentu. Herecké výkony nemá cenu řešit, protože jsou nejsrašidelnější věcí ve filmu. Ona tato podoba filmu by mi ani nevadila, pokud by ovšem při každé důležité scéně, kdy se něco zlověstného začně dít nezačla kamera zrnit a obraz se nadobro vytratil, takže nám zbyly jen nějaké chrčící zvuky. To teda pardón, ale o tomhle podrazu vědět, tak se na film ani nedívám. Filmu jsem navíc neuvěřil, takže mé hodnocení tomu naprosto odpovídá. (25.01.2010)

Neveril som tomuto filmu už od počiatku a ani po asi tridsiatke veľmi slušných hodnotení. Milla Jovovich je však Milla Jovovich a film od obľúbenej herečky treba ihneď vydieť. Aké bolo moje prekvapenie, keď ma film zaujal tak veľmi ako som chcel už pri slávnych predchodcoch tohto žánru – imaginárnych dokumentov (The Blair Witch Project, The Poughkeepsie Tapes a Paranormal Activity). Napriek známym hercom a možno práve kvôli nim ma viac filmovejší ako dokumentárny The Fourth Kind dostal presne tam kde chcel. Tvorca zaujímavo miesi dokumentárne zábery s hranými a to niekedy aj z rôznych uhlov a tak sa stane, že na obrazovke sledujeme naraz štyri zábery (dva dokumentárne, dva hrané). Naviac film ponúka, a to možno aj neplánovane, aj druhú verziu toho čo sa deje. Tieto filmy buď zaujmú alebo nie. Pri Blair Wich ma zaujal jedine koniec, pri The Poughkeepsie Tapes len tak priemerne celí priebeh, pri Paranormal Activity nočné scény, duchárska tabuľka s písmenami a na internete vyhľadaná správa o podobnom prípade. The Fourth Kind zaujal od začiatku aj vďaka zaujímavo zvolenému prostrediu Aljašky a ostatné už prišlo samo. (16.01.2010)