Obsahy(1)
Dokumentární fikce, která nabízí odpověď na věčnou otázku z osudového podzimu 1938. Jak bychom dopadli, kdybychom tehdy nekapitulovali a postavili se na odpor? Dokumentární vize se pokouší hledat odpovědi na věčnou, bolestivou a stále se opakující "osmičkovou" otázku: Měli jsme se v roce 1938 bránit útoku nacistického Německa? Jaké by to bylo a jak by to asi dopadlo, kdybychom se bránili? Scénář vychází z existujících vojenskohistorických studií na toto téma a opírá se o odborníky, především vojenské historiky. Jedná se o vizi, avšak dokumentárně erudovanou a respektující realitu. Prostřednictvím rekonstrukce nikdy neuskutečněných rozhovorů, rozhodnutí i situací a s využitím virtuálních realizací bojových scén se pouštíme na led spekulativní historie, led možná tenký, protože v historii kondicionál neplatí - ale co kdyby? (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (38)
Po jedné z mých četných návštěv našich pohraničních opevnění se ve mně opakovaně vzbouzely otázky, jak by naše pevnosti asi obstály v boji při obraně naší země. Částečnou odpověď přináší tento fiktivní dokument, který zároveň ukazuje, jak bychom pravděpodobně dopadli, kdybychom se nepodřídili mnichovskému diktátu a postavili se na odpor... ()
Já vím, že kdyby, kdyby, byly v těch místech ryby a nebyly by rybníky, tak by tyto dokumenty zákonitě devadesát procent měly, protože by důležitá poznání přinesly. Ale i přes to se přece jen jedná o dílo, které je poutavě zpracované, přistupuje k tématu co nejobjektivněji a tak nějak si člověk uvědomí, že je lepší to, co se stalo, než to, co by se tehdy stát mohlo. 70% ()
Urážlivá hodnocení tohoto zajímavého dokumentárního počinu, beru jen jako důkaz úpadku naší společnosti, topící se ve ztrátě všech národních hodnot a rochnící se v chaosu konzumu dnešní doby. Připouštím, že zpracování je velmi prosté, ale silná atmosféra se tomuto snímku nedá upřít. Ocenil bych více mapových obrazů, které by nám ukazovaly vývoj situace v této hrdinné, ale ztracené bitvě o naši zemi... i když navození určité zmatečnosti válečné vřavy, mohlo být záměrem tvůrců. ()
Podle mě osobně to tedy bylo rozhodně zajímá změna oproti klasickým dokumentů hlavně od BBC. Hrané scény mi přišly vkusné, hlavně mi připomínali hraní některých počítačových her z válečného prostředí. Celá ta atmosféra totiž byla vynikající a nešlo o (dokumentárně) strohou snahu ukázat nějakou událost. Dobrý pokus, který mě vtáhl zpět do 39. roku. PS: navíc potěšila účast herců z VČD. ()
Kdyby... Kdyby podobný pořad natočil mladý student FAMU a já ho shlédl v rámci Noci filmových nadějí, dal bych s přehledem čtyři hvězdičky. Za nápad a zpracování odpovídající technickým možnostem, mizivému rozpočtu a nedostatku zkušeností. Pokud mi něco takového naservírují jako profesionální dokument České televize, pak musím mít řadu zásadních výhrad. Dokumentární fikce obohacená hranými pasážemi je už dlouhodobě používaný a oblíbený formát, se kterým má zkušenosti především BBC. Věci, které vycházejí z její dílny, jsou opravdu chytré a často špičkově natočené. Potíž je, že o Kdyby... se tohle nedá říct ani omylem. Hrané pasáže jsou po herecké i scénáristické stránce na odpad a celé to zavání děsivou laciností. Opravdu se nedaly najít zajímavější a příhodnější archivní materiály, opravdu se nedala zrežírovat žádná exteriérová scéna, opravdu museli vojenští velitelé mluvit tak toporně? Jedna hvězdička je za nápad a druhá za snahu předvídat vývoj událostí logickým a historicky podloženým způsobem. Celkový dojem: 35 %. ()
Galéria (3)
Fotka © Česká televize
Reklama