Ostrov vyvrženců
Tummien perhosten koti
The Home of Dark Butterflies
Réžia:
Dome KarukoskiKamera:
Pini HellstedtHudba:
Panu AaltioHrajú:
Niilo Syväoja, Tommi Korpela, Kristiina Halttu, Kati Outinen, Pertti Sveholm, Matleena Kuusniemi, Eero Milonoff, Marjut Maristo, Roope Karisto (viac)Obsahy(1)
Zapomeň na minulost, najdi svou budoucnost.
Hlavním hrdinou příběhu je čtrnáctiletý Juhani, který je pronásledován traumatickými zážitky z dětství. Po šesti letech stěhování mezi pěstounskými rodinami skončil v chlapeckém dětském domově na malém ostrově. Celé místo se řídí striktními pravidly nelítostného ředitele Olavi Harjuly. Jedinými obyvateli ostrova je osm chlapců, ředitel se ženou a dvěma dcerami a hospodyně Tyyne. Tato izolovaná komunita představuje svět sám pro sebe.
Film Domov šedých motýlů staví diváka před mnoho zajímavých a tíživých otázek. Jak dlouho musí člověk platit za své chyby? Kdy může sám sobě odpustit a osvobodit se? A může vůbec?
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (167)
Kruté a drsné jak severská zima. Rány z dětství zde determinují budoucí život, aneb jak je těžké vymanit se z minulosti, ze vzpomínek, které jsou určitými událostmi nepřetržitě oživovány, a to i na místě, které má napomoci k novému, lepšímu životu a nechat tu minulost definitině za sebou. Krásná příroda, dokonalá atmosféra, scénář, herci i hudba....nemám co bych vytkla, nemám důvod nedat pět hvězd. ()
Domov šedých motýlů je film, který rozhodně nepatří k nudným večerům. On sám je totiž nudný, až až. Tento film nám ukazuje příběh, který se dá s přehledem odvyprávět během třiceti minut. Je příšerně zdlouhavý, bez šťávy. Hlavní pointa filmu, zasazená do flashbacku je roztahována přes celý děj a prokládá tak nudné pasáže, žití v domově. Mnohem zajímavější mi přišla milostná zápletka ženy ředitele s jedním z chlapců. Vzpomínky chlapce vyzněly, jako stéblo potápějícího scénáře, jakoby film chtěl něčím oslovit a šokovat, ale zároveň měl v kapse jen vypálené sirky. 60% 29.12. 2009 ()
Není to na pět hvězdiček, je to na 4 a 1/2. Ta polovina se ztratila, protože mě prostě film nedokázal tak absolutně-absolutně pohltit jako Kielletty hedelmä. I přesto Karukoski dokázal opět vykreslit život dospívajících bez příkras, "slizkých" a nic neříkajících scén, čistě a s umem. Hudba výborná, chladné severské tóny se skvěle doplňují s minimalistickou krajinou. Příběh si drží diváka u sebe po celou dobu a nechává střídavě vydechnout a opět zatajit dech, herci vybráni s citem. Boj s minulostí v přítomnosti. Absolutně-absolutní spokojenost. (ale berte mě trochu s rezervou, Karukoski je prostě moje srdcová záležitost) ()
"Dokud se budeš držet své minulosti, bude se ona držet tebe..." Na ostrově, kde sídlí "Domov černých motýlů" alternativní místo pro převýchovu těžce zvladatelných chlapců, se snaží mladý Juhani zapomenout na traumatizující zážitek z dětsví. Život v chlapecké komunitě a záblesky Juhaniho vzpomínek na rané dětství tvoří kostru příběhu nikterak originálního, ale velmi poutavě a napínavě vyprávěného. Režie: Dome Karukoski. Hudba: Panu Aaltio. ()
Distributor si kapku přihnul, když psal obsah k filmu nebo ho vůbec neviděl. Ředitel nelítostný nebyl ani náhodou. Jediné co bylo, že se prohlásil za Boha a ostrov si zrekvíroval. Drama, které jsem mohla vidět probíhalo hlavně v hlavách kluků. De facto se musel každý z nich, včetně ředitele, jeho ženy a hospodyně Týny, vypořádávat s nějakým tím kostlivcem ve své vlastní skříni po svém. Být dcerou šéfa ústavu pro chlapce a nemít jinou možnost, než dlít na tak smutném místě sama, bez přátel, je na mašli. Ještě k tomu mít za zády tlupu nadržených chovanců, kteří si do jednoho prošli svým osobním peklem. Divím se, jak pohodově to, holka, nesla. Podobná dramata, kterými si prošli oni, se dennodenně odehrávají za dveřmi bytů stále ... a to je to nejděsivější. (Challenge tour 2015) ()
Reklama