Domov šedých motýlů

Seveřané bodují a opět pěkně vysoko. The Home of Dark Butterflies není sice dokonalý film, ale je to výborné drama s krásnou kamerou a brilantní hudbou, která povznáší. Film mě k sobě připoutal již od počátku a nepustil mě až do závěrečného loga Solar Films, které následovalo po titulcích. Příběh vypráví o nezletilém dospívajícím chlapci jménem Juhani, který je poslán na ostrov, kde probíhá převýchova mladistvých delikventů a podobně nezvladatelných jedinců. Správce ostrova Olavi nováčka náležitě přivítá větou: "I am God and this is my kingdom", která dává tušit, že se nebude jednat o procházku růžovým sadem. Na ostrově vládne jistý režim, okna jsou zatlučená, všichni chlapci pracují na poli a zároveň se účastní i vzdělávání ve škole. Když je tok financí na chod ostrova ohrožen, Olavi se svých chlapců nechce vzdát a pro záchranu se rozhodne chovat bource morušového. Vše se ale zkomplikuje, dočkáme se i sexu a romantického oťukávání. Juhani se navíc v průběhu snímku vrací zpět do světa, kdy byl malý a na povrch se postupně vyplavuje pravda o jeho traumatizovaném zážitku z dětství. Po The Year of the Wolf další skvělý letošní zážitek z Finska. (9/10) (30.12.2008)

DVD Edice ve mě už při letmém pohledu vzbuzuje nepříjemné pocity a dojem, že kvalitní filmy ve své nabídce nemá snad už z principu, ale Domov šedých motýlů patří k těm několika málo světlým momentům v jejich produkci. Jde o psychologické drama, které se odehrává v uzavřené komunitě dětského domova na malém ostrůvku, kam jsou posíláni problematičtí chlapci nezvladatelní v pěstounských rodinách. Film se vyznačuje seversky chladnou, syrovou náladou, kterou zvýrazňuje dobře zvolená hudba a především kamera zachycující ponurou krajinu se schátralou budovou vzbuzující už dopředu pocit beznaděje, smutku a odříkání. Barvy jsou laděné do šeda a hnědi,světlých tónů je stejně málo jako lásky mezi členy komunity. Kladem snímku jsou herecké výkony i režie. Jen ty flashbacky z dětství Juhaniho jsou trošku zmatené, i režisér a scénárista si se svým divákem hrají a příčiny Juhaniho traumat a dnešních postojů si až do konce nechávají pro sebe. Celkový dojem: 75 %. Nejde sice o nějaký přelomový kousek, film na konci postrádá katarzi, ale rozhodně stojí za vidění a ve srovnání s ním vychází drtivá většina české produkce výrazně hůř. (05.10.2009)

Skandinávský film opět válí. Nemohu hodnotit jinak, seč bych chtěl. Toto téma je velmi emotivní a přestože si na dojáky nepotrpím, tento snímek se mně hluboko dotýká. Každý člověk se postupem času naplní určitou částkou hořkosti, což může být někdy velký problém, protože pokud je hořkosti hodně, nedá se s ní žít. Jen pokud ji odstraníme, můžeme přestat žít minulostí a začít směle hledět do budoucnosti. Hlavní postava - Juhani - byl naprosto perfektně ztvárněn, to co vypověděl svým mistrným herectvím, by dokázal říct málokdo. A to mu bylo v době natáčení 17 let!! Děkuji tvůrcům za tento psychologicko-filosofický film, který i mně dokázal zodpovědět na pár podstatných otázek. (02.10.2013)

Ponuré severské drama s dobrou atmosférou. Z hereckých výkonů mě zaujal pouze "bůh" Olavi Harjula. Hudební doprovod je také podařený. První polovina filmu má spád a téměř nenudila. Ve druhé se příběh rozmělňuje s touhou ukázat nám charaktery jiných "obyvatel" ostrova a to filmu škodí. Tam už jsou pasáže, kdy se divák bude trochu nudit. I přesto je to lehce nadprůměrný film a doporučil bych ho shlédnout každému fanouškovi kinematografie. (28.12.2009)

Traumy z detstva ... hm ... minulosť, zahryznutá do podvedomia chlapca. Dá sa jej zbaviť ? Tak ako to navrhuje riaditeľ mladému Juhanovi ? Neviem, nemyslím si že posledný odkaz od otca - list - ktorý Johani v závere roztrhal bez prečítania to vyrieši. Minulosti sa človek len tak mirnix-dirnix nezbavím. To ukáže až budúcnosť, ktorú Juhanovi veru nezávidím. Veľmi dobrý, studenkavý, severský, dramatický film . (02.03.2018)