Rok vlka

Chápu, cením si, ale rozhodně se nerozplynu. Film na mě působil velmi chladně, jakoby jeho jediným posláním bylo říci: "Pozor, epilepsie je hrozná věc." To je nepochybně fakt, který by si měli všichni uvědomit, ale film by "jen" na této myšlence neměl stavět. Ostatní, na čem si film zakládá, je romantické drama mezi studentkou a učitelem (případně jeho nevěrnou ženou), bohužel však něco podobného (a ve všech směrech lepšího) jsme viděli ve filmu Umírající zvíře, takže bohužel - ani z tohoto hlediska film neupoutá. Jediné, co by stálo za to vyzdvihnout, co je netypické, je velmi kvalitní kamera a střih. Jinak jde o standart svého žánru, z globální hlediska pak spíše o podprůměr. (05.05.2011)

Velmi citlivě natočený film o lásce, o rozpadu rodiny, o lidských předsudcích a o epilepsii. Mladá studentka trpí touto zákeřnou nemocí, a proto nemůže bydlet sama. Rozhodne se vzít si do tetina bytu spolubydlícího - svého profesora, kterého žena vyhodila z domu a rozvádí se s ním. To zapříčiní spoustu diskuzí lidí z jejich okolí, spoustu kritiky i pomluv. A přitom ti dva spolu zatím vůbec nic, kromě vzájemných sympatií, neměli. Tento film stojí za to vidět, oba hlavní hrdinové hrají skvěle. (17.03.2020)

Sari, krásná a talentovaná dívka, která studuje literaturu a dosahuje vynikajících výsledků, se potýká s démony, kterých se nelze zbavit. Trpí epilepsií. Denně bojuje s neduhy této nemoci a pokouší se najít své místo na světě. Jsem naprosto ohromen. Tak citlivě natočené drama o tak zákeřné nemoci jsem skutečně nečekal a z celkem neznámého filmu se vylouplo něco neskutečně krásného. Pocity hlavních hrdinů jsou herecky úžasně ztvárněny, až se vám občas tají dech. Kriska Kosonenová je navíc tak úžasná a charismatická, že si ji oblíbíte už po prvních záběrech. Naopak Kari Heiskanen ve mne neustále evokoval Marka Vašuta a neodbytně jsem v myšlenkách ujížděl k Románu pro ženy a Pažoutovi. Nicméně jsem se zřejmě zamiloval do severské tvorby, jelikož těch pár filmů, které jsem měl tu čest vidět, se mi líbily vesměs nadprůměrně. Tenhle je dalším z nich. 90% (11.08.2014)

OLLI SAARELA, ROK VLKA (2007) ___ Mám seveřany upřímně rád. Je to již pár let, co jsem začal nadšeně hltat svěže potměšilý pohled bardů skandinávské literatury na (tvrdý) život v tomto nepoddajném koutu Evropy (za všechny, románová sága Poloviční bratr). Pokud jde o v oněch končinách vzniklé filmy, mám o něco radši - byť jsem si vědom, že to je ničím neopodstatněný předsudek - je-li v jejich příbězích cítit pořádný mráz, nebo alespoň, což nemusí být totéž, mrazení (za všechny např. Insomnia, Andělé všehomíra či Mifune). Rok vlka měl slušný náběh v podobě námětu: téma dvou osamělých duší (beznadějně) utopených ve vlastních vnitřních světech, netrpí na pohled podvýživou. ____ Pravda, film má i svůj světlý okamžik. Zachvěl jsem se vzrušením, když jinak váhavý 'dřevorubecký' profesor mužně máchl zaťatou pěstí, a jedinou přesně cílenou ranou poslal k zemi někoho, o kom se důvodně domníval, že by mohl být jeho sokem v lásce. Jistě ani Sam Spade by to neprovedl důkladněji. Posléze však hladina vyplavovaných endorfinů počala klesat, a až do samého závěru se na tomto trendu nic podstatného nezměnilo. Namísto mrazení, obleva. ___ Chcete vidět vlka? Posledním skutečným vlkem na filmovém plátně byl nepochybně Jack Nicholson, to je ale způsobeno velmi prostým faktem: Nicholson vlka nehrál, nemusel; pokud to náhodou nevíte, on totiž VLK JE. (26.06.2009)

Téma učiteľ vs.žiak,je tak často omieľanou témou v rôznych obmenách,no nie vždy s jeho šťastným spracovaním.Napredovanie deja bolo,ale mdlé.Chýbala tomu šťava,trocha energie,popohnať,rozhýbať.Ak je,ale u filmu sympatické obsadenie hercov tak je to pre film polovica z úspechu.Hlav.hrdina nápadne sa podobajúci na nášho sexy MAREKa VAŠUTa bol tou sympatickou polovicou úspechu.No a záver bol prechádzka jedným veľkým klišé-inak to skončiť asi ani nemohlo.Hlavná myšlienka tu zostala,ale zachovaná a celkový dojem veľmi dobrý. (3+) (01.11.2014)