Bird

Jazz vůbec neposlouchám a o nějakém Charlie Parkerovi jsem taky v životě nic neslyšel, takže byl pro mě tento film naprostá neznámá. Jedinou drobnější výtku bych měl k jeho délce, ale to je určitě všechno. Jinak dvojice v podání Clinta a hlavně mého oblíbeného a již poněkolikáté skvělého Foresta drží opratě pevně v rukou po celou dobu trvání. Bird je zde vykreslen, jako sice geniální hudebník, ale také muž, který zápasil až s příliš mnoha démony a ne vždy se mu je dařilo dostat pod kontrolu. A pokud máte rádi jazz nebo hru na saxofon, klidně můžete jít směle o jednu hvězdu nahoru. (20.11.2014)

Veřejně prezentované soukromé drama, spoře přioděné klubovým přítmím a stylově zahalené cigaretovým dýmem. Vypráví o životě, v němž jdou pospolu ... ve vzácném porozumění ... za doprovodu saxofonu ... budoucnosti vstříc jazz, drogy, démon alkohol i láska - a užívají si každičkou vteřinu tak, jakoby měla být tou poslední. (23.02.2018)

Clint Eastwood si coby režisér rád vybírá ke zfilmování skutečné osudy výjimečných lidí (např. Nelson Mandela, J. Edgar Hoover, Frankie Valli či Chris Kyle). A Bird, příběh jazzového mistra Charlieho Parkera - byl v roce 1988 tím úplně prvním, který převedl na filmové plátno. Prvním a nezapomenutelným. Po mnoha letech jsem si tento dobový snímek připomněl a opětovně uznal jeho kvality. Mj. skvělý FOREST WHITAKER. (06.05.2016)

Eastwood je na režisérské stoličce výborný vypravěč a ukazuje to i v tomto, prakticky neznámém snímku o geniálním jazzovém muzikantovi, kterému se nevyhnuly klasické problémy všech velkých hvězd, jako jsou alkohol a drogy. I přes perfektní vypravěčský styl a dokonalého Whitakera, však nemůžu dát více a to pouze z důvodu nezájmu o dané téma a přílišnou délku, která je na filmu skutečně znát. (30.03.2013)

Spoilery! Tak tohle se mému oblíbenému Clintíkovi hrubě nevyvedlo. Tento film neskutečně sráží do kolen jedna zásadní věc - stereotypnost. Film disponuje brutálně přestřelenou stopáží se zacykleným průběhem, který vás hned v druhém cyklu začne až do skončení filmu enormně nebavit. Tlustá opička zafuní na saxík, následují drogy, alkohol a příležitostný sexiík a vše je završeno 15 minutami litování. Tento scénář provází diváky po celou nepřátelskou stopáž. Opravdu hrubě mě nebavilo sledovat dvě a půl hodiny feťáckou ubrečenou opičku, kterak se plouží ulicemi předválečné Ameriky. Uznávám, že opička Whitaker se snažila a působila celou dobu věrohodně, ale to nic nemění na odporném zážitku z filmu. Věřím, že film docení pouze vyléčení a léčící se alkoholici, narkomané, muzikanti, gayové a šulini, Já nepatřím ani do jedné jmenované skupiny. K lepšímu hodnocení nepřihlédnu ani navzdory faktu, že tlustá opička zemřela ve stejný den, kdy se narodil nejúžasnější borec, který kdy kráčel po této planetě. Nechutně nudný film o člověku, který snad ani nestál za pozornost, natož za natočení filmu. (04.06.2019)