Na cestě po jihu Bulharska (S22E04)

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na cestě od mořské pláže až k nejvyšší hoře Balkánu a od horských vesnic až do města, které je starší než Atény nebo Řím... Napadlo vás někdy při lenošení na pláži kdesi na jihu Bulharska, co je za vašimi zády? Že jste o tom nepřemýšleli? Odpověď zní: hory. Dokonce nejvyšší horu celého Balkánského poloostrova najdete právě tady. Má název Musala. Na mapách vypadá jih Bulharska dost „podezřele“ – často velké zelené plochy a jen tu a tam okreska. Cesty se klikatí…kličkují mezi kopci. Zdejší pohoří Rila, Pirin nebo Rodopy jsou spojeny v takzvaný Trácko-makedonský masiv. Zemská kůra tady praskala už v době předprvohorní. Jde o nejstarší část Balkánského poloostrova (!). Skály jsou rozlámané, místy špičaté a ostré, při širším pohledu s mnoha příkrými zdvihy, jež střídají hluboké příkopy a průsmyky. Na hraně jednoho z nich ční pevnost Asenovgrad. Strategické místo zpřístupňující cestu k Egejskému moři. Však si jej také hlídali už Thrákové. Po tomto národu zbylo v Bulharsku bezpočet stop. Od pevností, přes hrobky, svatyně nebo tisíce a tisíce artefaktů, včetně zlatých masek. Ovšem nad všemi ční skalní město Perperikon. V jeho kulisách vyzpovídáme archeologa Ovčarova. Perperikon objevil před dvaceti lety a od těch dob se mu říká bulharský Indiana Jones. Mimochodem tomu filmovému je trochu podobný. Asi nepřekvapí, že v kraji tak odlehlém se kdysi usadili mniši. Žijí tu dodnes a jejich svatostánky, třeba kláštery Roženský, Rilský nebo Bačkovský, se během staletí staly architektonickými skvosty. Na bohoslužbu vpustí mniši kohokoliv, i zvídavé turisty. Těm už v bráně kláštera začne údivem padat čelist. Alespoň našemu miništábu se to přihodilo. Nevýhodou řídce osídlených regionů je nedostatek pracovních příležitostí. Lidé proto odcházejí. Ve zdejších horách není o vylidněné vesnice nouze, bohužel. Vesnici Ondritsi, nedaleko řeckých hranic, zachránila německá komunita. Žijí tu v souladu s přírodou, pěstují i chovají vše, co potřebují. Jejich nakažlivý smích probudil ztichlé Ondritsi opět k životu, jak sami uvidíte. Němci se tu usadili nedávno, místo vybral jejich šaman. Údajně tady ze země sálá energie. Možná na tom něco bude, protože na jih Bulharska se kdysi, také prý za pozitivní energií, přistěhovala i slavná baba Vanga. Věštkyně, jejíž věhlas si nezadá s Nostradamem. Je zajímavé, že pár desítek metrů od domku, kde Vanga žila, vyvěrají termální prameny. Lidé sem chodí i v zimě. Věří, že jim zdejší voda pomáhá. Jde o takové „lázně nadivoko“. A ryze na balkánský způsob – bez kudrlinek, okázalostí, zato tu panuje příjemná atmosféře. Rádi natáčíme kulinářské dovednosti a tentokrát jsme měli opravdu štěstí. Zachytili jsme prozpěvující a výřečnou paní Ljubimku, když pekla domácí chléb, tradiční pečivo k snídani a mladé jehně – tedy pitu, banici a agněžko. No, může být něco bulharštějšího? (Česká televize)