Obsahy(1)
Redakce zpravodajství a publicistiky pro vás každý týden připravuje třicet minut strhujících reportáží. Příběhy štěstí, proher a objevů.
Jedno téma a několik reportáží, které ho překvapivě variují - velké věci, velké osudy, velké události. Tzv. pozitivní publicistika diváka nejen informuje, ale také potěší, někdy i pobaví a inspiruje. Velké příběhy ho mohou snad i dojmout. Přijďte se každé pondělí od 21:30 přesvědčit, že seriózní informace vědců, historiků a očitých svědků nejsou nudné.
Magazín Televizních novin Víkend se na obrazovkách poprvé objevil 18.3.2005 a postupem času ho diváci vynesli mezi nejsledovanější publicistické Víkend pořady v ČR. V první polovině roku 2007 ho průměrně sledovalo více než 1 330 000 diváků. V procentech to znamená, že Víkend si vybralo 48 % procent lidí mezi 15 až 54 lety, kteří měli v pondělí po 21. hodině puštěný televizor. V kategorii mladých diváků mezi 15 až 24 lety to bylo dokonce 58 %.
Nejčastější témata se týkají osudových momentů moderních lidských dějin, přírody, techniky, medicíny, sportu, ale také netradičního představování rozličných profesí, které reportér vyzkouší na vlastní kůži. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (161)
Jak nemám rád Novu, musím být spravedlivý a hodnotit celkem vysoko. Na Víkendu vás můžou srát stále stejné kýčovité průpovídky, stále stejný kýčovitý playlist a někteří otravní moderátoři. Dost možná vám to znechutí třeba hudbu z filmu Rekviem za sen. Jenže ty reportáže jsou, žel, docela zajímavé a člověk se na ně vydrží koukat, i když nechce. Tak široký záběr nemá v českém pozemním vysílání žádný jiný pořad. A je vyplněním snu komečních televizí, že nějaký pořad zaujme každého, od dělníka a základoškolsky vzdělané matky v domácnosti až po lékaře, právníka či divadelního kritika (chtěl jsem napsat „univerzitního profesora“, ale nemám žádný příklad univerzitního profesora, který se na to dívá, takže nechci být jednoduše usvědčen ze lži). ()
Nehodlám tvrdit, že Víkend nemá své kvality. Lhal bych. Nehodlám již vůbec tvrdit, že si tvůrci neumí vybrat i zajímavá témata. Lhal bych. Nehodlám tvrdit, že komentátorské dvojice jsou k nesnesení. Lhal bych. Nehodlám, ale ani tvrdit, že mě to baví. Lhal bych. K čemu dobré téma a řemeslná kvalita reportáže, když to jde celé do háje "srdceryvně vlezle klišovitě kýčovitým" komentářem? Zvláště závěry jednotlivých příspěvků jsou pro mě takovým utrpením, že i obrat Turků na letošním Euru byl ve srovnání s nimi příjemným zážitkem. O tom, že je to většinou až ostudně povrchní, tendenční, informačně zavádějící a na úrovni všeobecných znalostí bez výraznějších zajímavostí či přínosného infa raději ani nemluvě. Neškodilo by také, kdyby redaktoři věnovali aspoň pár minut googlování o tématu. To co někdy tvrdí je v lepším případě úsměvné, v tom horším k pláči. ()
To je nefalšovaný doklad toho, jak dokáže televize paušalizovat různá témata. Jak dokáže davu přiblížit zcela prostě i to nejsložitější téma. To je, jako když dáte Čtyřlístek do ruky neléčenému mentálovi a řeknete mu, že se tam dozví, jak funguje Lorentzův faktor ve vztahu k teorii relativity, jak funguje kontrakce délek, čím tvoříme dilatace času apod., jen proto, že právě Myšpulín dost často pracuje s Lorentzovo transformací, uzavřen ve své dílně a dělaje opět na nějakém převratném a dimenze lámajícím vynálezu… A to je právě hloupost. Příklad za všechny: Víkend o metalu. Prostě, něco tam nablejme, ať mají babičky u pletení radost. Kašleme na nějakou erudovanost, chceme lidi bavit. Baví to ale ještě? A baví to, když je to často taková amatérsky podaná nepravda? A nejde samozřejmě o ten metal, aby to nevyznělo, jakože jsem nějaký dotčený metalista, kterému šáhli na bebí, když o metalistech hovoří jako o nějaké entitě jednoducháčů, kteří by jinak strašně rádi byli normálními lidmi. Ne, to opravdu ne. Zkusmo jiná reportáž a jiná a další - a nejdeme mnoho redaktorského šlendriánu. Za vše mluví taková ta novácká snaha o dávku erudovanosti (resp. lidovosti) právě z úst obyčejných lidí nikoliv odborníků. Takže například v reportážích o známých (žijících - samozřejmě) lidech, nemluví jejich maséři, kolegové, přátelé nebo zkrátka někdo, kdo ty dotyčné aspoň jednou potkal, ani žádný uznávaný kritik nebo vyhlášený znalec na život a dílo, ale čistě jen nějací kluci a holky z ulice, kteří o sobě tvrdí(?), že jsou fanoušky. Prostě vzorek populace dle koláče sledovanosti... Děkuji, nechci. Nechci zírat na reportáž o nějaké filmové ikoně, která je složená z výpovědí nějakých juvenilních alfaznalců. Co potom, až bude reportáž o nějakém novém léku? Co si pak o tom mám myslet? Na druhou stranu, abych nebyl za nějakého zaslepeného morouse, některé sumarizace mě docela bavili. Chce to asi ničemu nerozumět a o nic nejevit zájem, pak takový magazín určitě obzory rozšíří, zaujme a pobaví. Je to pořád lepší, než seno v prdeli. ()
Víkend jsem začal sledovat zhruba rok po začátku vysílání. Dříve mi to uteklo mrknutím oka. Dokonce jsem byl na sebe naštvaný, když jsem na nějaký díl zapomněl. Jeden čas jsem si ho i nahrával. Bohužel musím dodat, že v poslední době kvalita klesá. Během těch pěti reportáží jsou asi tři reklamy. Dřív bych byl ochoten se koukat třeba od jedenácti do půlnoci, ale poslední dobou jdu raději po druhé reklamě spát. Přesto je to pořád dobrý a občas nějaká reportáž dosáhne kvality prvních dílů. ()
Kdybych hvězdičkoval od začátku vysílání pořadu, bylo by to 4, 3, 2. Snad to nebude ...1, odpad. Čím dál víc se tam bezpřínosně vaří, peče apod. (jako všude a to mě štve hlavně když mám prázdnou lednici), sportuje (jsem antisportovec) a zajímavých různorodých a jedinečných reportáží, jako to bylo dříve, čím dál méně. ()
Reklama