Kráľ Drozdia brada

Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek všeobecně, která nejenže není blbá a uřvaná, ale navíc má i povedený scénář, který čaruje pro pohádku s neobvyklou depresí a bezvýchodností v životě nejchudších středověkých lidí, nechybí ani morální poučení - náprava zlé a pyšné princezny, ale i sebevědomého prince a realistickou výpravu. Neuplyne rok, aniž bych tu pohádku neviděla. (27.07.2007)

Pekne pretvorený klasický rozprávkový motív bratov Grimmovcov do československej verzie s pôsobivo spracovaným dejom. Pyšná a vzdorovitá princezná si sama vyžiadala život v chudobe so žobrákom, hoci to určite nemyslela až tak doslovne. Napokon však prišla očakávaná premena a z pyšnej a arogantnej bytosti sa stala skromná a trpezlivá žena, o akej určite kráľ Michal sníval. Veľmi pekné spracovanie, proste klasika! 4* (17.01.2024)

Nepříliš atraktivní pohádka o napravení toho nejrozmazlenějšího fracka pod sluncem, který ke všemu není ani nijak významně pohledný. Princezničku by mnohem lépe spravilo, kdyby ji v podzámčí znásilnila parta černochů, přičemž by kluci afričtí využili naprosto všechny dostupné otvory. Ty nejbolestivější dokonce opakovaně. Jenže, kde černoušky v této pohádce vzít? Obě zobrazená království byla těžce rasistická a o černouška by zde člověk rozhodně nezavadil. Tak se šlo na nápravu malinko jinak. Nápad s kočovním divadlem byl celkem ok. Vzhledem k tomu, že na pohádky moc nekoukám, tak se v mých očích jevil dosti originálně. Jen mám pocit, že to celé šlo udělat lépe. Herecké obsazení bylo z větší části velmi otravné. Vývoj příběhu nepravděpodobný, nudný a pomalý. Samotný závěr byl poté pořádně odfláknutý. Většinu stopáže jsem trpěl a celkové hodnocení proto vidím relativně přízemně. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka harfuska. (27.12.2016)

Odlišnost české a německé beletrizované literární i filmové pohádky je zřejmá někdy až křiklavě. Ve slovenském ztvárnění koprodukčního zpracování v rukou režiséra Miloslava Luthera tato skutečnost vynikne o to víc, že značnou část původní slovenské filmové pohádkové tvorby charakterizuje ono "presne to chladno-šedivé vyznenie", o kterém píše Klerik. V této souvislosti se nabízí jiná metoda zpracování sběrů lidové slovesnosti - ať už odborněji zabarvená Erbenova nebo výrazněji beletrizovaná pohádka Boženy Němcové, jedné z nejlíbeznějších českých spisovatelek vůbec. Platí to i pro filmová zpracování. Srovnání, které se v této souvislosti nabízí, je zřejmé. Klasická česká pohádka PYŠNÁ PRINCEZNA režiséra Bořivoje Zemana vyniká jak lépe zpracovaným scénářem, tak nesrovnatelně vyzrálejšími výkony hlavních představitelů Vladimíra Ráže a tehdy opravdu velmi mladé Aleny Vránové; pwčlivý byl i výběr dalších představitelů filmových rolí (Terezie Brzková, Jarmila Kurandová, Miloš Kopecký). Lehce budovatelské nádechy, jimiž se v tomto díle stále hlásí o slovo nejen "budovatelská" padesátá léta, ale i obdobná prvorepubliková tvorba Voskovcova a Werichova (SVĚT PATŘÍ NÁM, HEJ RUP!) po více než půlstoletí příliš nepřekáží. Posoudit, která z obou pohádek je zpracována romantičtěji, je věcí osobního názoru. Ale také náznakem limitů, které si jinak solidní koprodukční zpracování literární předlohy bratří Grimmů nedobrovolně samo uložilo. Mj. i prostorem, který vymezilo nejen Vaculíkovi a opravdu spanilé Tarábkové, ale i ostatním hercům. (20.01.2012)

Je málo slovenských pohádek, ke kterým se rád vracím. Tu o drozdím králi mám rád. Nesmí být ale przněna nováckým dabingem. Vždy když slyším flétny, píšťaly a hudbu pana Stivína, jsem ve střehu. Jako díťe jsem tento film moc nemusel. Snad pro dítě složitější hudba, vše je o divadle a hraní na žebráky, vše se skoro odehrává na jednom místě. Ale čím jsem starší, tak se k této verzi o pyšné prinezně bratrů Grimmových vracím častěji. Navíc mladý Vaculík a Jeskyňka z Básníků…. (25.12.2021)