Horúce pozdravy z Paríža

Totální akční výplach, u kterého musíte nechat mozek v offline režimu abyste si ho správně užili. Luc Besson sice opět sepsal scénář stylem "je jedno jak na sebe budou scény navazovat a jestli to bude dávat smysl, hlavně ať vždycky na konci někdo umře nebo něco bouchne", ale na to už jsem si zvyknul dávno a stěžovat si na to člověk opravdu moc nemůže. S tím už prostě musí člověk k filmům z jeho produkce přistupovat. A nevadí to obzvlášť, když máte za kamerou takového akčního démona jakým je Pierre Morel. Ten sice svůj Taken vůbec nepřekonává. Akční scény jsou ale opět hodně stylový, hlášek je tam taky dost a celej film jede na větší rychlostní stupeň, než kolik má to Audi v kterým tam na konci jezdí. John Travolta je navíc neskutečně cool a jeho Charlie Wax mi zůstane v hlavě hodně dlouho. Ten by si klidně zasloužil svojí vlastní filmovou sérii. Jonathan Rhys Meyers mu svými zmatenými pohledy zdatně sekunduje a oba se výborně doplňují. Morel prostě potvrdil, že akční filmy umí v dnešní době lépe málokdo a Luc Besson naopak potvrdil, že tak málo myslet umí při psaní scénářů taky jen málokdo. Pravej akční brainwashing jakej jsem potřeboval. (01.03.2010)

Zklamání, nejenom vzhledem k trailerům, ale především v porovnání s výbornými 96 hodinami. Zatímco Neesonova pomsta těžila ze své přímočarosti (díky níž vlastně vůbec nebyla prostoduchá) a zcela jasné směřování dalo vzniknout velmi ucelenému filmu, From Paris with Love je typickým příkladem lobotomie po Bessonovsku. Naprosto zhovadilé zvraty, jejichž jediným cílem je natáhnout a zkomplikovat tudle spatlaninu nezchrání ani schopný režisér (a já myslím, že Morel jím stále ještě je), problémů je ale víc. Akce nemá vždycky ty správné grády, hlášky vychází do prázdna a nefunguje ani to základní - chemie mezi hlavními postavami. Na vině není ani tak Travolta, který dělá co může, jako spíš naprosto selhávající Rhys Meyers. Ten sice velmi zaujal v Match Pointu, tady ale nedokáže ani přesvědčivě vyznat lásku a skutečně věrohodně působí snad jen v momentech, kdy má být za opravdého moulu (což, obávám se, nemusel ani hrát). A když v buddy movie nefunguje chemie mezi hlavními postavami, nefunguje tu nic. A můžou se prohánět po Paříži, až se jim práší od vázy s koksem, jak chtějí. Jo a ty digitální auta na dálnici jsou tak strašně okatý, že je to až k zblití.. Škoda... Věřil sem tomu...BTW Morelovi musely ženské udělat něco dost ošklivého, že do nich ve svých filmech nechává pořád střílet... (03.03.2010)

Bez soucitu je příjemný akční film, který vás párkrát pobaví, ale rozhodně se nejedná o nějakou mega smažbu á la Francouzská spojka. Na vině je především scénář, který postrádá inteligentní děj. Jistě, střílení je fajn, běhání s padouchy v zádech je taky fajn, boje pěst na pěst jsou dokonce víc než fajn! Ale film nemůže stát jenom na akci. A nejhorší na tom je, že autorem scénáře je božský Luc Besson. (07.11.2010)

No jo... Všetky kritické poznámky tu už asi zazneli. Ja len dodám, že som sa bavila. Na jednohubku to bolo vcelku chutné, v mojom prípade za to môže predovšetkým čierny humor, bez neho by bol celý ten cirkus viac smiešny než zábavný. A ešte Travoltove hlášky strieľajúce do vlastných radov. Hamburgerové scénky do humoru nepočítam, tie mali len zabezpečiť lepšie stotožnenie sa amerického diváka s americkým búchačom uprostred yankeeami toľko mýtizovaného Paríža. A možno to malo čosi spoločné aj s Pulp Fiction - ale komu sa to už dnes chce riešiť? ;-) (15.08.2010)

Morel si na sebe upletl bič – nejdřív natočil Taken a pak (natočil a natočí) všechno ostatní. Liam Neeson válcuje celou tuhle pařížskou historku lusknutím prstu, přestože Travolta hláškuje jako o život (jen to běhání po střechách už mu zjevně nejde) a akce patří k tomu lepšímu, co poslední měsíce nabídly. Pokud jsem ale u Taken tvrdil, že scénář je demence roku, právě teď a tady se omlouvám. Taken alespoň při vší jednoduchosti dával dokonalý smysl, Paříž bohužel jede přes klasický Bessonův patent „semelu to tam všechno, hlavně ať se něco děje a ještě to pro jistotu řeší nějaké velké téma“, v němž se utopil např. i druhý Okrsek 13. Všeho moc škodí a za pár laciných pistolek, výbuchů a jednu průměrnou honičku se ten zmatek už dneska neschová. Nejsme v osmdesátých letech a i u akčních filmů jsme se naučili používat mozek. Zvlášť když nám někdo předloží obsáhlejší koncept než „unesli mi dceru a teď musím všechny zabít“. Mám neblahý pocit, že podobnou stezkou mají namířeno i Poldové Kevina Smithe. Slabších 50%. (26.02.2010)