Kanárek

Sentimentální vzpomínka na střední školu a snahu o protidrogovou osvětu. Od té doby (od sexty) jsme se pak náramně bavili na účet Bubliny a každá trochu zpomalenější dívka byla přezdívána po ní. Z filmařského hlediska je to velmi vtipný (na začátku), scénáristicky podařený, hudebně vytříbený a kamerou ryze experimentální film natáčený na nestandardní formát. Herecky povedené, pochválil bych především Hanku Čížkovou, která svou nymfatickou megeru zahrála na výbornou. Obecně ale i nadále platí, že filmy o drogách moc nemusím, a Tarantinovi se od jisté doby vyhýbám obloukem. (28.11.2009)

Přesto že je snímek starší, neztrácí se, jako jednohubky. Každý si tam najde určitě to své. Mě se nejvíc líbil Schmitzer, jak mu vysvětloval, jakým způsobem to svinstvo z něho dostane. Odvykačka byla správně drsná a věřím, že je to jen slabej čajíček, co je pak v reálu. Myslím, že si s pivkem vystačím... (24.02.2015)

Hlavní hrdina (čili rejža, autor, herec, vlasáč a tak dále v jedné osobě) pro mě oplývá úžasným charismatem, takže mu s radostí odpouštím typicky neherecký projev. Celý film se nese na těžko přístupné, nepřátelské vlně, se kterou divák musí bojovat - a to jsem si parádně užila. --- 2.1.2020: Dala jsem si promítání po deseti letech a pořád dobrý. Viktor Tauš vskutku v jednu chvíli byl nejkrásnější muž na planetě, škoda, že jen takovou chvilku, a škoda, že z toho kromě Kanárka nic nebylo. (16.08.2010)

Jako experiment celkem zajímavý. Zajímavý hlavně formou. Líbila se mi hlavně ta mixáž jakoby dokumentu, životopisu a příběhu. Je to vlastně takovej životopis tohohle filmu. Myslím, že Tauš má celkem talent. I když ta posedlost Tarantinem je trošku moc přehnaná. Takže říkám, že střípky z filmu jsou na dost dobré úrovni. Bohužel celkově jako film mi to nějak nejde do krevního oběhu. Ten film je mi do žil dáván spíš násilně skrze narkomanskou jehlu. Tauši Tauši, tys byl asi v rauši. Nejvíc mě pobavilo, jak se oblíkl do obleku jak americkej mafián a pak ho přepadli holomci, chch. (21.07.2008)

Prostě plod devadesátých let, v jiném desetiletí by tenhle film asi vzniknout nemohl. Ta fascinace Q. Tarantinem, milieu absolutní umělecké i osobní svobody, jež však může – řekne-li svobodomyslný bohém a volnomyšlenkář své ano drogám – vést do područí závislosti. Osobně mě fascinuje, nakolik dokáže být Tauš zároveň upřímný sám k sobě, seberefenční (jako by natáčel svou vlastní 13. komnatu; ano, odkazuju k tomu dokumentárnímu cyklu České televize), ale zároveň tu svou autentickou zpověď dokáže mistrně stylizovat, přijít s osobitým kódem. Palec hore. A nějaká ta hvězdička je i za Mejlu Hlavsu! 70 % (15.06.2024)