Kanárek

Sentimentální vzpomínka na střední školu a snahu o protidrogovou osvětu. Od té doby (od sexty) jsme se pak náramně bavili na účet Bubliny a každá trochu zpomalenější dívka byla přezdívána po ní. Z filmařského hlediska je to velmi vtipný (na začátku), scénáristicky podařený, hudebně vytříbený a kamerou ryze experimentální film natáčený na nestandardní formát. Herecky povedené, pochválil bych především Hanku Čížkovou, která svou nymfatickou megeru zahrála na výbornou. Obecně ale i nadále platí, že filmy o drogách moc nemusím, a Tarantinovi se od jisté doby vyhýbám obloukem. (28.11.2009)

Zajímalo mě téma o kterém tenhle film vypráví. Autobiografická zpověď filmaře...jakási forma terapie skrz kameru...ale i přesto tomu filmu něco schází, má prázdná místa. A těch je celkem dost. Posledních 30. minut je výborných, ale ty celý film nezachrání. Co ocenuju je výborná kamera, obrazová stilizace a střih...i Tauš jako herec neni špatnej a na vysračkovatělé české poměry originální film.... (26.11.2009)

Na filmu mě zaujal spíše jeho příběh, než ten film samotný. Režisér začne točit film, pak začne fetovat, dostane se z toho a rozhodne se, že ten film dodělá a vloží do něho svuj příběh. A ono se mu to povede. Nejvíce bych ocenil originalitu, protože takový film u nás se nevidí každý den, velmi dobrý střih a dobré propojení reality s natáčeným filmem ve filmu. No a samozřejmě Hudbu Praha :) (02.10.2014)

Pětadvacetiletého talentovaného studenta filmové režie (Viktor Tauš), budoucího druhého Quentina Tarantina, uvrhnou do drogové závislosti sexuální návrhy o dvacet let starší ženy (Hana Čížková). Mladík, který svým chováním v první polovině filmu rozhodně nepřipomíná posluchače kněžského semináře, je zničehonic zachvácen takovým šokem, že se před dotyčnou (mimochodem, poměrně přitažlivou) ženou zamkne na toaletě a tam si ve svatém znechucení vpraví do žil svoji první dávku heroinu v životě... Tak tohle bylo opravdu originální. Musím přiznat, že o podobné pohnutce, která by z člověka udělala feťáka, jsem nikdy neslyšel... Ale film má i jiné přednosti (tentokrát už bez ironie), a to především brilantní střih Aloise Fišárka. A ten by nakonec asi těžko ukázal co umí, kdyby neměl k dispozici řemeslně kvalitně natočený materiál. Takže i když je film ve výsledku jeden velký samožer, Taušův režijní talent tu rozhodně naznačený je. Zatím sice spíš jen z hlediska typicky reklamní estetiky, ale až režisér, scenárista a představitel hlavní role v jedné osobě dokáže potlačit sebestřednost - a kromě různých závislostí i tu na Tarantinovi -, mohl by to někam dotáhnout. (05.05.2013)

Ten film mi vůbec nesedl. Téma je sice aktuální, ale to zpracování je nějak mimo realitu. Faktem navždy zůstane, že narkoman prakticky nemá šanci na vyléčení, zejména pokud užíval drogy dlouhodoběji. Dochází totiž k takovým změnám osobnosti, že i když se člověk dokáže okolnostma, okolím, vlastní vůli apod. dohnat k abstinenci, nikdy to už nebude on. Úvaha, že to jenom zkusím a pak včas přestanu je naprosto zcestná. (12.03.2012)