Signum laudis

Skvělé válečné drama s nezapomenutelným hereckým obsazením. Když pominu Vlada Mullera, tak na mě nejvíce zapůsobil Josef Bláha v roli cynického a věčně ožralého kapitána Koniga - jeho rozmluva s kaprálem Hoferikem v pozadí rozpadlýho baráku a popíjení flašek ve spojení s Liškovou nevtíravou hudbou je opravdu hodně silná a dechberoucí scéna, kterou mám snad z celého filmu nejradši. Je obrovská škoda, že panu režiséru Hollýmu film tehdejší cenzura vystříhala. (15.04.2014)

Sevřená, naléhavá a působivá moralita. Hollý vystavěl prohnilé panoptikum velení Rakousko-uherské armády, zvěčnil pár velmi silných scén (především Königovo právnické kázání k Hoferikovi je brilantní) a vytvořil méně bombatickou analogii Kubrickových Stezek slávy – univerzální kritiku militarismu, zbabělosti a podlosti pánů, kteří neváhají hnát pěšáky na jatka pro svůj vlastní prospěch. Osobně mě rozčilovala jen syntetitčnost Liškovy hudební stopy, která se do jinak striktně dobového snímku prostě nehodí. (18.01.2010)

Meděná veža se mě líbila určitě víc. Signum laudis je upřímná výpověď o tom jak jsme kdysi jako národ vedli válku. Krutá freska na téma, jak se odvaha u nás nevyplácí. Vlado Müller fantastický. Stejně tak mě zaujaly dva protipóly aristokraticky dokonalý Jiří Kodet/ alkoholová troska Josef Bláha. Člověk kouká jako zjara, co se v Československu dokázalo kdysi urodit a v televizi se to nevysílá a nevysílá. 80% (03.04.2023)

"Čemu vy svině vlastně věříte?" aneb výborná česká odpověď na Železný kříž a Stezky slávy. Film doslova nabitý úvahami a oplývající dobře mířenou kritikou. Každá z postav, jakby tu reprezentovala společenskou neřest, ať už třeba proradnost, vypočítavost, alibismus či pohrdání sociálně a společensky nižšími jedinci. Původně nejsympatičtější člen velení Josef Bláha coby hejtman Bruno se ukáže jako největší svině. Jedněmi nenáviděn, druhými pohrdán, zásadový při plnění povinností, takový je kaprál Hoferik, férový muž se smyslem pro zodpovědnost, jemuž de facto zlomí vaz takřka až fanatická víra ve vlastní ideály. Ideály, které elita káže, ale které jsou jen vyprázděnými pojmy, protože jde-li o kejhách, veškeré cnosti jdou stranou. A závěr, co věta, to perla. "Orientujete se, kudy máme jít, pane redaktore?" - "Já se orientuju vždy, generále." Jedinou slabinu představuje hudba, film by si zasloužil nápaditější a bohatší doprovod, ale i tak se přikloním k nejvyššímu hodnocení. (18.05.2013)

Zpočátku celkem obyčejný film o osudu českých vojáků v rakousko-uherské armádě. V poslední půlhodině se však rozehrává přesvědčivé drama, které pozvedá celý film o stupínek výš. Vlado Müller je vážně skvělý, zdatně mu sekundují ostatní členové hereckého ansámblu. Jen ten Zdeněk Liška by se nemusel tak okatě vykrádat, ačkoli je to samozřejmě hudba výborná. (28.03.2012)