Galimatiáš

Nápadité,když se to vezme kolem a kolem, tak i celkem milé, ale zdaleka ne tolik hřejivé jako Amélie. Mezi tyhle groteskní postavičky se pravděpodobně podruhé už nevrátím, ba troufám si tvrdit, že by mě při druhém shlédnutí mohly poněkud otravovat, i na první shlédnutí jsou totiž tak trochu bilancující na hranici snesitelnosti. Ztřeštěnost je fajn, v určitých mezích, ale nic se zkrátka nemá přehánět. A tady je to hotové panoptikum. Těch 105 minut by se jistě také dalo sesekat přijatelněji, děj totiž občas postrádal švih a v hluchých místech lehce sklouzával k nudě. Přesto se Jeanu-Pierru Jeunetovi nedá upřít originalita, jen z toho pro tentokrát bohužel nebude žádná srdcovka. (28.12.2009)

Ha :) tak Jean-Pierre Jeunet když má točit "obyčejné" lidi v "obyčejné" Paříži, tak s každým dalším filmem je to víc a víc na hlavu a zatím největší zásek se mu podařil právě tadyhle s příběhem smolaře Bazila, který se poflakuje ve videopujčovně, dokud z něj ale nešťastná náhoda neudělá bezďáka. Od začátku tam sype jeden fórek za druhým a všechny úplně střelené, protože Bazil sám je hrozně komická postava v úplně absurdních situacích, které ale řeší úplně nečekaně vtipně, jako třeba když si potřebuje přivydělat pár drobáků v metru. Jenže Bazil na to není nakonec sám, protože se seznámí s celou partou takových podobných vtipných existencí a s nimi jednoho dne začnou realizovat Bazilův plán jak se pomstít zlotřilým společnostem, které Bazila dohnaly do sirotčince a vůbec jejich vinou se celý tenhle kolotoč odstartoval. V tomhle filmu jsou ty nejulítlejší Jeunetovy vtipy vůbec a hlavně celé je to v pro Jeuneta úplně novém stylu špionážní komedie s Bazilem a jeho partou, která vymýšlí takový triky, že to by člověk fakt nečekal :). K tomu jsou vybraní správní herci a hlavně jejich postavy a vtipy jsou výborně napsané a navíc takovou směsku cirkusáků ve stylu "Hodněkrát jsem seděl v base, tak mi říkají Basák" člověk jinde neuvidí. K tomu všemu ještě taková ta tradiční hudba a Jeunetovské obrazové filtry s výraznou žlutou, hnědou a zelenou, že všechno vypadá hrozně jetě až by to mohlo fungovat jako prequel k Delikatesám. Tenhle film má prostě všechno včetně úplně geniálního plánu v pravém špionském stylu a dokonce to má i takový maličko prvoplánový ale zas ne úplně násilně nastrčený přesah, ve kterém závěr působí jako silná rozsekávka, ale zároveň to prostě mělo předpoklady k tomu, abych u toho brečela smíchy, což se nestalo a smála jsem se jen normálně, takže tomu pro jistotu zatím dám jen čtyřku. :) Každopádně je to super. :) (04.02.2011)

Pravděpodobně ten nejšedivější a nejméně zajímavý film Pierra Jeuneta. Takové Příliš dlouhé zásnuby jsou sice celkově horší jako film, ale stále mají neuvěřitelně vypiplaný vizuál a několik neméně vypiplaných a nápaditě zinscenovaných scén, které si má člověk tendenci pouštět stále dokola. Co ale stojí za druhé (či dokonce třetí nebo čtvrté) přehrátí v Galimatyáši? V něm pomalu není po Jeunetově hračičkářství ani stopy a celý film vypadá poněkud přešle a lacině, jako by snad talent kdysi tak výrazného režiséra nenávratně vyhasínal a on už neměl naprosto žádnou energii a zápal pro věc... A to mi ještě někdo prosím vysvětlete, proč jsou za zmrzačené děti vinění ti, kdo zbraně vyrobili a ne ti, kteří je použili? ______ Doporučený komentář: Bluntman. (30.06.2010)

Nijak výrazná, ale milá míchanice stylů, motivů a charakterů. Pro Jeuneta typický způsob barevného (doslova i obrazně) vidění světa a lidí může v divákovi na chvíli vyvolat dojem, že nic nového neuvidí. Je to svým způsobem i pravda, jenže Jeunet má zkrátka originální pohled, takže to ve výsledku není na škodu. Příjemné jsou narážky na dřívější autorovy filmy (například hraní na pilu z Delikates v domě, kde se zvuk šíří komíny), naopak mi jako mírně rušivé a křečovitě zapracované přišlo roubování na moderní fenomén sociálních sítí. Váhám mezi 3 a 4, ale Jeunet je jen jeden… (27.12.2010)

"Pane, nejlepší polévky se dělají ve starých hrncích !!" Jak taková polévka chutná, naházíte-li do hrnce ty nejroztodivnější přísady, jaké si jen umíte představit ?? To si opravdu Jean-Peirre Jaunet myslel, že mu na tu jeho groteskně nevšední báchorku skočím znovu ?? Skočím !! A rád !! ;) Jak je pro veškeré snímky tohoto režisérského Picassa typické, s Galimatyášem si dal opravdu velkou práci a vymazlil jej do toho nejposlednějšího detailu, v tom nejvýraznějším smyslu slova originální, ponurý a přesto svěží příběh divákovi s ukázkovým nadhledem a timingem servíruje postavy, jednu bizarnější než druhou, s parádně propracovanými charaktery i velmi vtipné scénky zapadající do konečného soukolí s maximální přesností, jako by nic nescházelo, ani nepřebývalo.. Leckdy šokuje výbuchy, které však spolu se samotným názvem rozmetají i jakékoli úvahy, zda se tento film bere opravdu vážně.. Musím vyzdvihnout i herecké obsazení, z něhož se mi nejvíce zamlouval spisovatel Omara Sya, který mě naprosto odrovnal v Nedotknutelných, a především parádní soundtrack, který neodmyslitelně dokresluje celkovou atmosféru Jeunetových snímků.. Ten komiksově přežlucený filtr se dá celkem klidně přežít, navíc tentokrát mi vizuál velmi silně asocioval styl animáků typu Trio z Belleville, což beru také jako velmi příjemné zjištění.. Nicméně se přiznám, že tentokrát mi přišla jeho snaha o neotřelost natolik přehnaná, až perverzní, že mě svojí brutální jinakostí prostě nechytila za srdce, jednoduše řečeno Audrey Tautou bandou bezdomovců, byť velmi jedinečných, nenahradíš.. [ Dabing 6/10 ] Poctivá práce Tvůrčí skupiny Josefa Petráska. (06.08.2013)