První den zbytku tvýho života

Původně jsem dával 4 hvězdy ale přes noc se mi to rozleželo v hlavě a přece jenom si to tu plnou palbu zaslouží. Pohled na 5 rozdílných dní 5-ti členné rodiny v rozmezí 12-ti let. 5-ti dní, které navždy změnily jejich osudy. Dokonalé herecké výkony, podpořené skvělým soundtrackem dávají vzniknout nádhernému filmu o rodině, lásce, hádkách, naději i ztrátách. (08.07.2012)

Příběhy z obyčejného života mne příliš nebaví. Jednak proto, že při sledování filmů se naopak snažím uniknout ze skutečného života a jednak proto, že by ode mne nebylo férové, kdybych si zaslzel při skutečných příbězích vymyšlené francouzské rodiny a nechalo by mne chladným, když sousedovi začne kulhat pes. Rozhodně to však neznamená, že bych tento snímek považoval za ztrátu svého času, jen bych se raději díval na něco mnohem více nereálného. (17.04.2015)

Pět dnů, dvanáct let, v životě pětičlenné rodiny. První odchody z domu, první lásky a rozchody, první zklamání a první radosti. Výborné herecké výkony a děj, který se hodí do mnohé rodiny. Příběh, který Vás rozesměje, ale zároveň i zarmoutí. Zároveň i příběh, který určitě zůstane ještě dlouho v mojí paměti... (03.08.2015)

Film je v pravdě tragikomedií. Příběh členů jedné rodiny, jejich osobních vzestupů a pádů, které je nakonec všechny vždycky svedou dohromady k jednomu stolu. Místy děsivé, místy osvobozující. Místy naděje, místy průser. Život běžící nahoru a dolů, líčený i zde ve stejném sledu jako komedie střídající drama. Pod tím vším se line vlna přívětivosti a smíření. Síla, ketrá z filmu čiší, je silou kterou v životě vidím i já, takže mne film poměrně intenzivně oslovil. Navíc je točen de facto o mé generaci, grunge je má generace. Takové Francouzské nezávislé léto. Pěkné...80% (12.09.2011)

Už dlouho ze mě žádný film neždímal slzičky tak přirozeně a nevlezdoprdelsky. Skoro jsem měl chuť vyrvat z laptotu harddisk a vlepit mu slintavého hubana. A že to byla celá škála slziček - od veskrze radostných až po ty brutálně zkormoucené. Ale abych nepředbíhal. U tohoto typu filmů mám neodbytnou potřebu vyžblebtnout svou rozjuchanost nad bezvadně strávenou skorodvouhodinovkou, ovšem u všech se opakuje ten samý vzorec - skvělí herci, scénář, režie, blablabla. Znenadání však vyvstává nepříjemná skutečnost, že o filmech vím naprosté hovno, a já si zahanbeně tisknu čelo ke kolenům. Ale v cuku letu se mi sebevědomí opět vlévá do žil a já se zdviženým frňákem pronáším: "Cítím tu ryzí dokonalost každé filmařské složky ve svém srdci!" O vteřinu později si vzpomínám, jaký to jsem cynický zmrd a větu lehce upravuji na: "Cítím to ve svém čůrakovi..." A o další vteřinu později mám už všechno na háku, neboť si uvědomuji, že tu jsou všude okolo samí moudří filmoví kritici, a všichni souhlasně pokyvují makovicemi, když sděluji světu následující: "Svéráznější, vymazlenější a originálnější rodinnou ságu byste těžko pohledali." (11.02.2014)