První den zbytku tvýho života

Celý večer jsem rozmýšlel, zda tomuto filmu dát 3 * nebo 4 *. Lucifer nechť je mi svědkem. Ano, takhle zodpovědně své hodnocení beru. Nakonec díky úžasnému "Just a perfect day" v závěru, překlopím misky vah spíše k těm čtyřem, protože film je to zkrátka dobrý a velmi překvapivě i poměrně vtipný. Pojednává o jedné docela obyčejné rodince, která se samozřejmě dovede jednak řádně rozkmotřit, ale když jde opravdu do tuhého, tak se staré nešvary a trable hodí za hlavu a dovede se i patřičně semknout a přečkat obtížné období hezky společnými silami. Ze scének, které si tak bezprostředně vybavím, stojí třeba ta, kdy se tamější 16leté slečně dostal nedopatřením falus jejího přítele do úst, přičemž nečekaně vysoptil. Následné dívčino setkání s přítelovými rodiči, kdy měla plnou pusinku potenciálních dětiček, bylo poměrně komické. A dále pobavil i tip na dáreček pro ženu svého srdce. Máte-li v oblasti tajných míst, kam se ani sluneční paprsky už hezkých pár let nepodívaly, přebytek ochlupení, tak věřte, že jsou i lepší možnosti k naložení s nimi, než je ucpání odpadových vod v koupelně. Občas film zabrnká i na tu smutnou strunu, ale takový je holt život. Kdyby se měl člověk stále skvěle, tak by si toho nejdříve přestal vážit a poté by si dokonce přestal uvědomovat, že se má vlastně skvěle. Nečekaně se jednalo o opravdu příjemný film. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (28.04.2016)

----- "Odyssee, opustil's nás brzo. Naše rodina už nikdy nebude jako dřív ..." ----- Změny naštěstí (?) málokdy bývají "šokové" ... většinou nejsou tak zásadní - a přicházejí poznenáhlu, takže chvíli trvá, než nám to dojde. Ale pravdou zůstává, že NIKDY nic není jako dřív. Můžeme přivolat jen vzpomínky - jako vzdálenou ozvěnu TĚCH dní, ale čas vrátit nedokážeme. A tak se v tom plácáme ... a ubližujeme si - nebo pomáháme. Po všechny dny, které zbývají z našich životů. ----- Drama, které zdánlivě nahodile vybírá pestré střípky událostí ... aby z nich sestavilo velice výstižnou, pravdivou mozaiku - obraz jedné obyčejné rodiny ... obraz, který vám utkví hluboko v paměti. Je doplněný lehounkým, decentním humorem poněkud temnějších odstínů - přesně takovým, jaký nás věrně provází i v reálném životě ... a pro který mnohdy nemáme pochopení. (28.07.2014)

Kvalitní film na pomezí komedie a dramatu. Výborné herecké výkony drží neuvěřitelně lidsky podanou, výborně vykreslenou historii jedné rodiny. Bohužel první půlka filmu nasadí laťku příliš vysoko a závěr už trochu ztrácí dech (jak je zvykem u velké části francouzských komedií). Nečekejte nějakou artovou, nebo dokonale psychologickou pecku - jak by se mohlo zdát z momentálního 100% hodnocení - ale jde o nadprůměrný, poctivý, pěkný snímek. Stále se mi ale asociovala Prozřetelnost od Resnaiho a ta je přece jen o level výše. (20.11.2009)

Už dlouho ze mě žádný film neždímal slzičky tak přirozeně a nevlezdoprdelsky. Skoro jsem měl chuť vyrvat z laptotu harddisk a vlepit mu slintavého hubana. A že to byla celá škála slziček - od veskrze radostných až po ty brutálně zkormoucené. Ale abych nepředbíhal. U tohoto typu filmů mám neodbytnou potřebu vyžblebtnout svou rozjuchanost nad bezvadně strávenou skorodvouhodinovkou, ovšem u všech se opakuje ten samý vzorec - skvělí herci, scénář, režie, blablabla. Znenadání však vyvstává nepříjemná skutečnost, že o filmech vím naprosté hovno, a já si zahanbeně tisknu čelo ke kolenům. Ale v cuku letu se mi sebevědomí opět vlévá do žil a já se zdviženým frňákem pronáším: "Cítím tu ryzí dokonalost každé filmařské složky ve svém srdci!" O vteřinu později si vzpomínám, jaký to jsem cynický zmrd a větu lehce upravuji na: "Cítím to ve svém čůrakovi..." A o další vteřinu později mám už všechno na háku, neboť si uvědomuji, že tu jsou všude okolo samí moudří filmoví kritici, a všichni souhlasně pokyvují makovicemi, když sděluji světu následující: "Svéráznější, vymazlenější a originálnější rodinnou ságu byste těžko pohledali." (11.02.2014)

Příběhy z obyčejného života mne příliš nebaví. Jednak proto, že při sledování filmů se naopak snažím uniknout ze skutečného života a jednak proto, že by ode mne nebylo férové, kdybych si zaslzel při skutečných příbězích vymyšlené francouzské rodiny a nechalo by mne chladným, když sousedovi začne kulhat pes. Rozhodně to však neznamená, že bych tento snímek považoval za ztrátu svého času, jen bych se raději díval na něco mnohem více nereálného. (17.04.2015)